Odešel Josef Hrubý. Slušný a laskavý člověk. A podle mě jeden z největších českých básníků. Mohl bych podepsat, co o něm spontánně napsala Petra Kosová: “Po celý život skvělý člověk, který se nemusel bát zrcadel – a jediný skutečný současný spisovatel žijící a tvořící na západě Čech.”

Málokdo měl k jeho poezii tak intimní vztah jako můj táta. Těžko si představit důvěrnější spojení s literární tvorbou, než když neuvěřitelně pracně vyřezáváte každé slovo, každé písmeno do lina, pak je tisknete na archy ručního papíru, skládáte stránku ke stránce a vytváříte neopakovatelné knihy, jež jsou samy o sobě mimořádnými uměleckými díly.

Bylo to právě setkání s Josefem Hrubým, které tátu inspirovalo k tvorbě bibliofilií. Všechny byly a jsou neprodejné. Pár jich rozdal přátelům a sběratelům, nepochybně tak učinil i pan Hrubý. Dvě společná díla Básně z noci z roku 1991 a Město nebes z roku 1992 tak zůstávají vzácnými a takřka nesehnatelnými vzpomínkami na přátelství těchto dvou mimořádných mužů – Josefa Hrubého a Stanislava Juríka. Táta odešel necelý rok po dokončení Města nebes, Josef Hrubý uzavřel svůj dlouhý, pozoruhodný život v noci na 19. července 2017.