Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.

Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický!

Bylo to krásné, ale uteklo to neskutečně rychle. Poznal jsem tu spoustu úžasných lidí a často jsem až následně zjišťoval, že tohle je známý politolog, tohle významný překladatel, historik, spisovatel, básník…

Vůbec můj život v Bratislavě vypadal o dost jinak, než jak jsem ho byl zvyklý žít u nás v Brdech. Najednou jsem v jednom kuse chodil na nejrůznější akce, výstavy, vernisáže, přednášky, koncerty, knižní veletrh, autorská čtení, divadla, filmy… Sám jsem dokonce dvakrát besedoval s dětmi v Bratislavě i v Piešťanech, stačili jsme tu pokřtít knihu a uspořádat nezapomenutelný literární mejdan. A to už ani nezmiňuji výlety, jako třeba ten do Polska, Rakouska, Danubiany nebo na Devín…

Naučil jsem se pracovat i po kavárnách a chodit spát o dost později než u nás doma “se slepicemi”. Spoustu jsem toho tady nakreslil a začal fakt dělat něco pro to, abych měl víc času na sebe.

A to hlavní, kvůli čemu jsem do Bratislavy vlastně odjel?

Ne, přátelé. Novou knížku jsem nenapsal. Ale budu v práci na ní pokračovat i doma, slibuju.