Občas se tady na blogu zamýšlím nad rozličnými úskalími kreslení vtipů. Třeba nad tím, jak vlastně vzniká styl charakteristický pro toho kterého autora. Aniž bych chtěl z tvorby kresleného humoru dělat přehnaně vážnou záležitost, měli byste vědět, že kreslení vtipů není žádná sranda. Tedy pokud nekreslíte takové ty hospodské kresbičky a nespokojíte se s tím, že se štamgasti kolem vás tváří pobaveně, jelikož jste své křivolaké postavičky obdařili “vtipně” vyvalenými pupky.

I tvůrce kresleného humoru by se měl neustále vzdělávat, nechat se poučovat od úspěšnějších kolegů, sledovat renomované autory z celého světa a brát si od nich to nejlepší. Já jsem například nedávno narazil na pozoruhodná slova Stanislava Holého v jeho knížce Svět je báječné místo k narození (ČTK Repro, 1989). A protože je považuji za geniální, velmi rád se tu o ně s vámi podělím:

Aby se člověk stal karikaturistou, lépe autorem kresleného humoru, musí umět riskovat a nebát se vypadat směšně. Já například kreslil Procházky pana Pipa v nemocnici s papírovým kloboučkem na hlavě. V první verzi Námluv pana Pipa byla Pipova společnice papouškem. Tápeme. Riskujeme. Všechno, co jsem měl, když jsem začínal, byla tato čára                                                

Ano, všichni máme na začátku takovou čáru. Ale jen nemnozí dokáží z té čáry vytvořit tak úžasná díla, jakými bavil svět třeba právě Stanislav Holý. Jen mít odvahu a zkoušet to stále znovu…