Nemám rád velká slova. Nemám rád, když se o různých věcech mluví jako o kultovních nebo o některých cenách jako prestižních. Ale když je jednou za čas příležitost… Moje kultovní knížka Nejdůležitější věc na světě dostala prestižní Cenu Bohumila Polana :-)

Co je na té knížce kultovního? Samozřejmě, že zhola nic. Snad jen, že jde s největší pravděpodobností o vůbec první autobiografický komiks u nás. Že jsem si ho vydal sám. Že si ho pomocí crowdfundingu zaplatili sami čtenáři dávno před tím, než knížka vyšla. Že na její vydání přispělo i ministerstvo kultury. A že jsem do té knížky vetkl mnohem víc ze svého soukromí, z mých duševních pochodů a pohledu na svět, než by si kdo dokázal představit.

A co je na té ceně prestižního? Začněme tím, že Bohumil Polan byl významný plzeňský literární kritik, básník, historik a knihovník. Cenu nesoucí jeho jméno udělovalo Středisko západočeských spisovatelů už popatnácté. Vždy jde o ocenění knížky napsané autorem pocházejícím z regionu nebo knížky k českému západu se vážící. Kvůli nestrannosti o ní rozhoduje porota, která se k regionu personálně nijak neváže. Výše zmiňovaná prestiž této ceny je mimojiné definována nebývale štědrou finanční odměnou pro vítěze. A rozpoznat společenskou váhu Ceny Bohumila Polana lze i z toho, že vám k ní zhusta blahopřejí lidé, kteří se o literární dění v regionu normálně vůbec nezajímají.

Ostatně se letos v pátek třináctého listopadu v Plzni přepisovaly dějiny. Je to poprvé, kdy se knížkou roku stal komiks, byť poetický. Celý slavnostní podvečer byl pro mě pochopitelně velmi příjemný. Seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí a mnoho starých známých tam po delší době potkal. A pak jsem pospíchal do kina.

Z celého toho podniku však pro mě bylo nejsilnější zjištění, o kterém jsem dosud neměl tušení a najednou na to mám dokonce oficiální potvrzení. Zjistil jsem totiž – a předsedkyně poroty paní Lydie Romanská mě o tom opakovaně ubezpečovala – že jsem vlastně…

tak trochu…

básník.


127510+Předávání cen fotil Miroslav Chaloupka.

127569+Čestné uznání dostala další knížka, na které jsem se podílel jako ilustrátor – Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí Markéty Čekanové a Zdeňka Zajíčka (to jsou ti dva vpravo).

127580+S předsedkyní poroty, spisovatelkou a básnířkou Lydií Romanskou.