Původně jsem tuhle malou koláž udělal jen pro pobavení na Facebooku jako důkaz, jak jsou bratislavské dívky sympatické. Ale pak jsem si uvědomil, že je to vlastně docela vážné téma. Ono totiž není až tak jednoduché nějaké “nahé” sochy ve městě najít. A přijde mi to skoro líto, když naopak vidím stovky skulptur, které jsou vlastně jen sofistikovanými sochařskými etudami na téma Nápaditě zvlněná draperie. Cožpak nejsou křivky ženského těla mnohem estetičtější než záhyby vlající tkaniny?

Ale pořád je skvělé, že tady i ty obnažené jsou. A že vůbec vznikly.

Při pohledu na alegorie Baletu a Opery v průčelí Mestského divadla Pavla Országha Hviezdoslava (to jsou ty dvě vlevo nahoře) mě napadá, jestli by i dneska při stavění nějakého kulturního svatostánku prošly takové sochy u výběrové komise. Nejsme my nakonec kvůli tomu všemu politicky, genderově i jinak hyperkorektnímu bláznění mnohem puritánštější než ještě před pár desítkami let?

Když byly objeveny Pompeje, archeology šokovalo, že v ulicích města nacházeli nejen spoustu soch obnažených žen a mužů, ale i vyloženě erotické motivy evidentně vystavené na odiv nejen dospělým, ale i všem pompejským dětem. Zjevně tehdy nikdo neměl pocit, že by měl být milostný akt považován za něco zlého, co by bylo třeba schovávat. (A to nemluvím o ztvárnění penisu, který sám o sobě definoval postavení svého nositele na společenském žebříčku. Malé přirození s jemně upraveným ochlupením či zcela vyholené bylo známkou vkusu a vysokého postavení, zatímco velké neupravené penisy měli jen barbarští nájezdníci a mytologické nestvůry…)

Tak vidíte, kam až jsem se od nevinného vtípku se sympatickými slovenskými dívkami dostal…