Na právě probíhající skvělé výstavě francouzské ilustrátorské legendy Jeana-Jacquese Sempého v pražské Ville Pellé se o tom nic nedozvíte, ale stejně jsem na téma tohohle článku přišel právě tam. Sempé totiž kromě Malého Mikuláše a monumentálních knížek kresleného humoru kreslil taky reklamy. A když je tam Pavel Ryška na své přednášce (nejen) o Sempého tvorbě promítal, řekl jsem si: To by byla paráda, dostat tak od nějaké firmy zadání: “Nakreslete nám nějaký obrázek na reklamu.” Hned bych se do toho s nadšením pustil. 

Jenže dneska vás nikdo nic vymýšlet nenechá. Reklamní kampaň vymýšlí party kreativců z velkých společností a svoje nápady mají podložené průzkumy, statistikami a grafy. Pak už si jenom vyberou někoho, kdo ten jejich nápad nakreslí přesně tak, jak si spočítali. Tedy pokud by je vůbec napadlo, že by ten obrázek mohl být kreslený

Sempého reklamy působí jako zjevení. V tehdejších francouzských časopisech zaujaly čtenáře daleko víc než stále stejně nezajímavé fotografické reklamy, jakých bylo už tenkrát všude plno. Na originální vtipy s kouzelnou poetikou, které do nich kreslíř vtiskl, nemohla mít konkurence odpověď.

I dnes se najdou firmy, které dají kreslířům zcela volnou ruku. Ale probíhá to úplně jinak: Po celém světě se ročně pořádají stovky soutěží kreslených vtipů. A když má nějaká taková soutěž osvíceného a bohatého sponzora, vymyslí téma soutěže právě na produkt té firmy. Kreslíři z celého světa pak ochotně posílají vtipy na dané zadání a v podmínkách beze všeho odsouhlasí, že pokud jejich dílo vyhraje, může být použita v soutěžním katalogu i jakýchkoliv propagačních tiskovinách. Šanci, že ze stovek poslaných kreseb vyberou jako vítěznou právě tu vaši, můžete považovat za mizivou. A to nemluvím o vágním zadání, ze kterého stejně nemáte šanci poznat, jaké kresby by mohly porotu zaujmout.

Zrovna když jsem si v hlavě sumíroval tenhle článek o tom, jak se dřív dělaly parádní a osobité kreslené reklamy, zatímco dneska už to nejde, vytasil se komiksový historik Tomáš Prokůpek se stařičkou kreslenou reklamou Zdeňka Buriana. Ale kdo by čekal krásnou ilustraci s odkazy na pravěké ještěry, indiány nebo jiné dobrodružné příběhy, byl by těžce zklamaný. Nad jeho kresebně dokonalou, avšak korporátně nezajímavou kresbou jsem si uvědomil, že to nejspíš není dobou. Že i dřív byli umělci, kteří si kreslení reklam užívali a těšili své chlebodárce i čtenáře časopisů krásnými obrázky, ale i tací, kteří prostě jen tak něco načmaráli přesně podle zadání nějakých pracovníků z propagačního oddělení, a pak doufali, že nikdo nepozná, že je to od nich. Je to zkrátka o nátuře, kolik radosti a energie do své práce dáte bez ohledu na to, jestli je to reklama nebo takzvané velké umění.

Třeba se i dneska najde zadavatel, který dá ilustrátorovi úplně volnou ruku, a třeba se i dneska najde ilustrátor, který takovou nabízenou šanci nezahodí, ale pozvedne užitou grafiku na vyšší úroveň. A firma na tom vydělá spoustu peněz, protože originální reklama bude nepřehlédnutelná. Zkrátka nějak tak, jako to dělal Sempé.

Sempe_nabytek