Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl.
Tak jsem si radostně tvořil pohádkové postavy hrající na různé hudební nástroje. Už si to moc nepamatuju, ale myslím, že čert hrál na elektrickou kytaru a vodník na klávesy… A když děti zrovna netancovaly, mohly se mi dívat přes rameno.
Kromě toho jsem ale musel po očku sledovat i to, co se děje za mnou. Jako jeden z hostů jsem měl totiž vybrat nejlepší masku. A všechny vybrané děti pak dostaly právě nějaký můj obrázek.
Když jsem se nakonec nechal ukecat a nakreslil i jeden “protekční” obrázek navíc, hned se mi za zády začala tvořit dlouhá fronta dalších zájemců. Lidi zkrátka nemají rozum, a když se jim něco líbí, hned to chtějí taky :-)
Jenže dětí na bále bylo 100, možná 200! To by fakt nešlo.
Zkrátka když jsem viděl, co se na mě chystá, zabalil jsem si chvatně svých pět švestek a zmizel tak rychle, jak jen to šlo. Vždyť kdyby si mohly všechny děti odnést domů můj obrázek, jaká by to pak byla cena pro vítěze?