Takže kreslíš. Zkoušíš různé postavičky, situace. Už jsi nakreslil, jak vypadá tvůj pokoj, dům, strom na zahradě. Nakreslil jsi svého psa nebo kočku. To nevadí, že podle fotky, protože ta potvora nezůstane chvilku na místě. Zkusil jsi ilustrovat svoji oblíbenou povídku. Nakreslil sis i portrét nějaké hollywoodské hvězdy. Brýle položené na stole. Hrnek s kafem. A dokonce i tu lahvičku s tuší.

Obrázky se ti pomalu kupí a tebe začne bavit se jimi občas probírat. Najednou vidíš, že ty obrázky zespodu hromádky tvých prvních pokusů jsou příšerné. Jak jsi mohl být někdy s něčím takovým spokojený? Jak jsi mohl nevidět ty strašné začátečnické chyby?

Nenech se tím rozhodit. To neznamená, že jsi to předtím neuměl. To znamená, že teď už to umíš mnohem líp! Zlepšuješ se, chápeš?

Pořád tě to baví? Neopouští tě inspirace?

Jo, občas přijdeš z práce utahanej, takže padneš na gauč a nechceš tužku ani vidět. To je v pořádku. Jindy zase sedíš nad prázdným papírem a fakt nevíš, odkud začít. Podpíráš si rukou čelo a civíš do stolu. Hoblinek z gumy je na papíru víc než smysluplných čar.

Ale nakonec to překonáš. A to tě posílí. Už to není jen koníček. Je v tom vášeň.