Ta moje zdánlivě pitomoučká rada, že musíš hlavně kreslit, má ještě další aspekty. Nejde jen o to, že se přirozeně zlepšuješ, získáváš praxi, jistotu. Jde o to, že jen ty a nikdo jiný přijdeš na své cestě na spoustu zajímavých věcí. Dovede tě to do míst, o kterých jsi nevěděl, že existují. Řekne ti to o práci ilustrátora i věci, které by tě nenapadly. Já jsem třeba vůbec netušil, že k práci ilustrátora patří i to, že si ho zvou do knihoven a do škol, aby dětem vyprávěl o své práci.

Já jsem byl na začátku vůbec hodně naivní. Třeba jsem netušil, že ty stohy papíru, které jsem doma počmáral, aniž bych komukoliv něco ukázal, jsou plné kresbiček pro děti. To až když jsem zarámoval první obrázky a přinesl to mezi lidi, zíral jsem na ně jako blázen, proč mi tvrdí, že si ty obrázky nekoupí, protože nemají žádné děti. Jaké děti? Já chci přece kreslit komiksy pro dospělé. A kreslené vtipy. A možná jen tu a tam i něco pro děti.

Takže kresli a nestyď se ukázat, co děláš. Přátelé, příbuzní a známí jsou pro začátek ideální. I když jejich pochvaly musíš brát vždycky trochu s rezervou.

A pak je tu internet. Třeba Pinterest je plný lidí, kteří jsou zvědaví na to, co jsi právě nakreslil.

Časem zjistíš, že lidi ti sami říkají, co kreslíš a pro koho. Zadávají ti zakázky, čímž ti dávají najevo, co chtějí, abys kreslil, pro co jsi podle nich ideální. A ty zjistíš, že kreslíš nejen ilustrace do knížek a časopisů, ale třeba i pro firmy, o kterých jsi v životě neslyšel, co nabízejí služby, které jsi nikdy nepotřeboval. Ale je to všechno strašně zajímavý, to objevování nových, netušených souvislostí ilustrátorské práce, a zjištění, že všechno je trochu jinak, než sis na začátku naivně představoval. Rozhodně je to zajímavější!