Kreslíš. A už to není jen tak nějaký koníček. Je v tom vášeň. A taky už víš, že jseš docela dobrej. A tak není divu, že bys za to chtěl dostat i slušně zaplaceno. Za to se nestyď. Stydět by se měli ti okolo, kteří si myslí, že chtít peníze za něco, co tě baví, je vlastně nemorální. Ty máš unikátní schopnost, kterou sis vypěstoval zdaleka nejen talentem, který je přece zadarmo, jak si všichni myslí. Oni neviděli ty nekonečné hodiny usilovné práce, pomalého zlepšování se, pochybností o sobě. Nemají nejmenší tušení, co všechno jsi musel obětovat. A chtěli by něco zadarmo?

Ale hlupáky potkáš všude. Dokonce se najdou i tací, kteří ti budou do očí tvrdit, že umělec má být chudý, aby měl inspiraci. Vždycky to tak přece bylo, tvrdí ti bohorovní pitomci, kteří o umění neví vůbec nic.

Pokud jde o spravedlivou odměnu za tvoji práci, je to vždycky složité. I když má klient většinou dobře spočítané, za kolik se mu tvůj obrázek vyplatí a za kolik už ne, musíš počítat s tím, že ti taky třeba někdy neříká pravdu. Prostě chce na tobě ušetřit, to je normální. A ty se buď necháš ukecat nebo najdete nějaký kompromis. Nebo ho přesvědčíš, že tvoje práce opravdu stojí za to, co sis řekl a psychicky se připravíš na to, že tu práci třeba nedostaneš. To ti nesmí být líto.

Naučíš se v tom chodit jedině letitou praxí. Nikdo tě to nemůže naučit. Nikdo tě nenaučí vážit si své práce, sám sebe.

Na co se ale musíš připravit, jsou výkyvy. Jeden měsíc vyděláš parádní peníze a jsi plný nadšení a optimismu. Jenže pak nedostaneš další tři měsíce skoro nic. Buď nemáš zakázky nebo děláš na něčem větším a peníze uvidíš až později. Tohle musíš zvládat s naprostým klidem. Stres nebo strach je ti k ničemu. A samozřejmě to zvládáš líp, když víš, že máš někde v bance slušný finanční polštář připravený na takové dlouhé měsíce nebo i roky.

A samozřejmě kreslíš, i když žádné zakázky nemáš. Vždyť jsi tak začínal, vzpomínáš?