Minule jsem tu psal o svém putování po republice a o besedách s dětmi v knihovnách, školách i letních táborech, o davech roztoužených fanynek a spokojených učitelkách. Vlastně už nejde jen o Čechy a Moravu. Vloni jsem si takhle povídal i s dětmi v Athénách a tenhle týden už se na mě těší ve Stockholmu…

A jak taková beseda vlastně vypadá? Existuje hned několik možností, jak si mě můžete užít ;-)

1. Beseda s ilustrátorem a spisovatelem

Když mi začaly vycházet první knížky, překvapeně jsem zjistil, že mě začali považovat za ilustrátora a spisovatele. A autory dětských knížek si rádi zvou na besedy s dětmi. Brzy mi došlo, že moje vyprávění o tom, jaký je život spisovatele, by děti unudil. Usmyslel jsem si tedy, že na rozdíl od kolegů, kteří jsou “jenom” spisovateli, můžu dětem i kreslit. A tak jsem vždycky otevřel nějakou svoji pohádku a přerušoval jsem předčítání kreslením ilustrací. Časem jsem to vyšperkoval o to, že spatra vyprávím originální pohádku, kterou v žádné mé knížce nenajdete. Obrázky, ze kterých je publikum většinou velmi nadšené, dětem obvykle nechám na památku.

2. Beseda se spisovatelkou a ilustrátorem

Občas si mě na svou besedu s dětmi pozve i Markéta Čekanová, dnes předsedkyně Střediska západočeských spisovatelů. Markéta přečte pohádku nebo dvě a já si někde v pozadí kreslím.

3. Beseda s autory a ilustrátorem

A někdy se za dětmi rozjedeme v kompletním autorském trojlístku s Markétou a Zdeňkem Zajíčkem. To je o to zajímavější, že Zdeněk si odmítá na besedu cokoliv připravovat, takže při jeho improvizacích někdy netušíme, jak ta pohádka dopadne a co bych měl vlastně kreslit…

4. Pohádka s Plzeňskou filharmonií

Pohádkový zážitek v nejluxusnějším balení. Markétino vyprávění a moje kreslení se symfonickým orchestrem za zády! Pohádku o ztracené písničce hrajeme už dva roky a skvěle si to všichni užíváme – vypravěčka, pan dirigent, muzikanti i já. Jedním slovem – velkolepé!

Jednou za námi po představení s Markétou a Zdeňkem přišla paní učitelka a povídá oběma autorům: “Vy se tady tak snažíte, vymýšlíte si pohádky, děláte psí kusy, abyste děti zaujali, a oni pak na otázku, co je na tom nejvíc bavilo, odpoví, že to, jak ten třetí vzadu hezky kreslí.”

Jo, kreslení mě pořád baví.