A že se jich v posledních letech vyrojilo. Mám na mysli všechny ty PR, SEO, marketéry, copywritery, specialisty na sociální sítě, poradce, mentory, plánovače, konzultanty… Vždycky nejlíp vědí, kdy, jak a co psát. Co funguje a co ne. Vždy mají po ruce nějaký skvělý návod na úspěch. Ale já už jim na to neskočím. Kašlu na všechny pravidla!

Třeba: “Pište na blog pravidelně,” radí často. Tak jo. Půl roku publikuju třikrát týdně ve zdrcujícím rytmu – v pondělí článek, ve středu kreslený vtip, v pátek novou básničku Jiřího Žáčka. To je od začátku roku nějakých 80 příspěvků! A co myslíte? Že někdo ocení vaši vojenskou disciplínu?

Přiznejte se, že jste si nějaké systematičnosti ani nevšimli. A je to tak dobře. Když vás příspěvek zaujme, kliknete. Když ne, nedočtete ani nadpis. Proč by vás mělo zajímat, že publikuji v sobotu večer nebo v neděli ráno? Včera, dnes a zítra…

A proč bych měl, sakra, když mě napadne fakt skvělý článek nebo kreslený vtip, čekat na nějaký uměle stanovený publikační den? Prostě to sem vrazím, když se mi chce, ne?

Nebo: “Pište články, které jsou pro vaše čtenáře užitečné.” Tak jo. Píšu o tom, jaké sledovat ilustrátorské blogy, protože jsou fakt boží. Nebo o tom, jaká je v různých zemích světa situace s kresleným humorem. Fajn. Ale pak jednou napíšu narcistní, sebechlubný příspěvek o tom, jaký jsem geniální ilustrátor, pročež všichni moji klienti chrochtají blahem, a čtenáři se můžou uklikat, jak se jim takový neužitečný článek líbí. Rozumíte tomu? Já ne. Jenom, že to pravidlo o užitečnosti asi tak úplně neplatí.

A to už vůbec nemluvím o tom, že dlouhodobě nejoblíbenějšími příspěvky na Vhrsti.cz jsou kreslené vtipy. Ano, ty vtipy, které dnes tuzemské noviny a časopisy téměř neotiskují, protože to přece nikoho nebaví…

Co jsem to jenom chtěl… Jo! Končím s pravidelností i s dalšími dobrými radami. Sledujte moji stránku na Facebooku nebo – a to je vůbec nejjistější – napište mi svůj e-mail a já vám jednou za čas osobně pošlu ty nejzajímavější novinky, takže o nic nepřijdete.

Tak. A teď už jen zbývá upozornit ty z vás, kteří máte problém s citem pro nadsázku, abyste ten první odstavec nebrali tak vážně. Znám poradců, marketérů a dalších odborníků celkem dost, jejich práce a znalostí si vážím a jejich rady mi vždycky pomohly a posunuly mě dopředu. Ostatně – co když mi i tenhle článek poradil za nemalý honorář nějaký konzultant, protože si spočítal, že přesně takový výplod bude nejklikanějším příspěvkem v historii české blogosféry?