Sedím v parádní kanceláři starosty Františkových Lázní Jana Kuchaře a podepisuji se do pamětní knihy vzácných hostů lázeňského města. Na předchozích stránkách zahlédnu Klause, Zemana, nějaké Číňany…

Když jsem kdysi jako studentík sepisoval svoje první literární pokusy, byl onehdy prestižní festival ve Františkových Lázních prvním místem, kde jsem se mohl potkávat se stejně mladými začínajícími kolegy, ale i tahat rozumy ze slavných a zkušených spisovatelů v soutěžní porotě, jako byli třeba Alexandra Berková nebo Zdeněk Šmíd.

Někdy jsem z festivalu odjížděl zničený a bez sebevědomí, když mi nějaký literární kritik vysvětlil, že bych se měl věnovat raději něčemu jinému než psaní. Jindy zase plný nadšení a optimismu, když jsem s sebou odvážel některý z diplomů za nejlepší texty.

Jakpak bych mohl odmítnout milé pozvání na po letech znovuobnovený svátek všech literárních nadšenců?

Z městského úřadu jedu do knihovny, kde si jako člen poroty přečtu všechny soutěžní básničky. Pak uháníme všichni zpátky do centra prohlédnout si výstavku výtvarných prací. V téhle kategorii mě udělali předsedou poroty, z čehož jsem trochu nervózní. Naštěstí jsou obě soutěže jen pro školou povinné děti a cen můžeme rozdat celkem hodně.

Večer besedujeme v knihovně s básnířkou Alenkou Vávrovou a milým publikem o svých knížkách a hlavně o Jiřím Žáčkovi. Stále dokola je třeba vysvětlovat, proč Jirka nakonec nemohl přijet…

Druhý den dělám dětem učitele ve 3.A.

A potom v krásné aule místní školy předáme ceny všem vítězům, které jsme den před tím vybrali. Na pódiu jsme seřazení zleva doprava: ředitelka školy Jiřina Fajfrová, já, Alenka Vávrová, vedoucí knihovny Šárka Hejzková, starosta Jan Kuchař.

Místní knihovnu jsem sice jenom zmínil, ale byl jsem z ní upřímně řečeno úplně paf. Představte si, že sama paní ředitelka Šárka Hejzková secvičila malé divadelní představení z mojí knížky Už se nebojím tmy – oblékla si pyžamo, vzala plyšového medvídka a názorně ukázala dětem, že na tmě není vlastně vůbec nic strašidelného.

A nad celým schodištěm do dětského oddělení visí obsáhlá výstava dětských ilustrací k téhle mojí knížce. Asi se jim moje obrázky nezdály dost dobré…

Co říct závěrem, je zřejmé. Kdybyste mě chtěli někdy příště pozvat do Františkových Lázní na literární festival, přijedu zase moc rád.