Navzdory tomu, že jsem byl v dobách, kdy jsem chodil do různých zaměstnání, někdy trochu na zabití, dodnes mám se všemi svými tehdejšími šéfy překvapivě skvělé vztahy. Třeba pan Kohout se svojí manželkou nadšeně sleduje moji kreslířskou kariéru, kupuje si moje knížky, chodí na besedy a vloni před Vánoci si objednal nakreslení své originální novoročenky.

Dostal jsem od něj volnou ruku a už ani nevím, jak a proč mě napadlo nakreslit právě tenhle vtípek. Nápad se Kohoutovým líbil, jen si ještě řekli o nakreslení Rokycan do pozadí. Což o to, kompozičně se tam hodilo. Jen jsem se bál, že jako rokycanští patrioti mi neodpustí v panoramatu města sebemenší chybičku – špatně nakreslený dům, vynechané okno, jiný strom… S pozadím jsem se tak nakonec babral mnohem víc než s hlavním motivem. A asi celkem uspokojivě. Nemusel jsem přikreslovat žádný chybějící komín ani přebarvovat žádnou střechu.

Jako letitý profesionál v polygrafickém průmyslu si pan Kohout novoročenku vytiskl perfektně sám. A ještě mě mimořádně potěšil tím, že mi ji taky poslal klasickou poštou domů, a popřál mi tak zdraví a štěstí do nového roku mým vlastním obrázkem. Ještě pořád visí u nás na ledničce.