Před pár lety jsem napsal hojně v oboru sdílený a diskutovaný článek o tom, jak být dobrý v kreslení vtipů. Člověk, o kterém chci psát, ten článek nikdy nečetl. Zakládá si na tom, že nic nesleduje, nečte, nikde se neinspiruje. Jde prý svou cestou. Je to podle mě suverénně nejhorší kreslíř vtipů na světě. Jistě pochopíte, že ho nebudu jmenovat.

Sledovat jeho tvorbu je moje guilty pleasure. Ten chlap dokáže v jediné jednoduché kresbě zkazit úplně všechno. Svoje postavičky kreslí šišaté, toporné, bez výrazu. Naprosto nezvládá perspektivu. Kresbičky vybarvuje nepřirozenými barvami a stejně nepřirozeně je stínuje. Všechno na jeho obrázcích vypadá jak rozteklá hrouda másla a je jedno, jestli to mělo být původně auto, dům nebo strom.

Přímou řeč do obrázku píše úplně otřesným fontem, obvykle s gramatickými chybami. A co je vůbec nejúžasnější, nejsem schopný určit, která z postaviček na obrázku mluví, protože to prostě není poznat. Většinou si to vyložím obráceně, a pak dlouze přemýšlím, proč zrovna tenhle šišatý človíček říká tomu druhému zrovna tohle. Prostě nádhera! Já toho chlapa naprosto žeru.

Máte ve svém oboru taky někoho takového, jehož neumětelství vás fascinuje? Napište mi o tom prosím. Chci slyšet o všech účetních, co neumí počítat, advokátech, kteří nerozumí paragrafům, a lékařích, co se bojí krve. Chci se prostě ujistit, že jsem normální a že s takovou úchylkou nejsem na světě sám.

Co mě ale děsí mnohem víc, je představa, že i na mojí tvorbu se chodí dívat nějaký úspěšnější, zručnější kolega či kolegyně, když se chce zasmát a pobavit tím, jak nemožně kreslím…