Minulé úterý měl Kobra pohřeb. Bylo to velmi příznačné, protože každé první úterý v měsíci pořádal vždycky vernisáž. A tohle první úterý to bylo naposled…

Pro vás, kteří to nevíte: Josef Kobra Kučera byl legendární karikaturista, kurátor, publicista, vydavatel, organizátor… Spoluzakládal Stranu mírného pokroku v mezích zákona i Českou unii karikaturistů a velmi agilně se angažoval v desítkách nejrůznějších iniciativ. Vydával i skvělé karikaturistické časopisy Škrt a Kuk.

Však se taky velká síň strašnického krematoria velmi slušně zaplnila jeho kolegy, příznivci, přáteli. A vzápětí i restaurace U Vodárny, kde jsme se po obřadu všichni sešli. Na rozloučenou Kobrovi zazpíval Wabi Daněk, v davu jsem zahlédl i Jana Rejžka a několik desítek kolegů z České unie karikaturistů. Od mnohých jsem si musel vyslechnout, jak špatné rozhodnutí jsem učinil, když jsem na konci roku z unie odešel, a že jsem třeba mohl dělat i místopředsedu nebo tak něco. Děkuji za podporu, pánové, ale mám se fakt dobře ;-)

Kobru jsem měl moc rád. Vlastně mi nijak neimponovaly stovky výstav kresleného humoru, které třicet let měsíc co měsíc organizoval se vším, co k tomu patří. Samotného mě výstavy nebaví a jsem nejspíš jedním z mála českých kreslířů, který Kobrovu nabídku na uspořádání svého “salónu” opakovaně odmítl. Ale moc se mi líbil jeho zápal a elán, které si udržel v podstatě až do úplného konce. Pro mě byl ten nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný šedovousý muž vždycky nadšeným mladíkem. A tak si ho budu pamatovat.

Bylo mi ctí se s ním pravidelně potkávat v předsednictvu karikaturistického spolku. Když jsme mu k narozeninám uspořádali jeho 400. salón kresleného humoru, přispěl jsem ne právě lichotivým vtipem. Ale doufám, že mu udělal radost, i když jsme o tom spolu nikdy nemluvili. Protože Kobra se vždycky uměl zasmát sám sobě.

Věřím, že teď už Kobru smích nikdy neopustí…