Kde jsou ty časy, kdy jsem na Světě knihy trávil celé dny, běhal z jedné přednášky na druhou, účastnil se workshopů, sledoval besedy a pozorně monitoroval nabídky vystavujících nakladatelů, zejména dětskou a komiksovou produkci. Letos jsem jel na veletrh vlastně jen proto, že jsme tam křtili Strašidelnou školu.
Osobně jsem se seznámil s paní spisovatelkou Rožnovskou asi deset minut před křtem. Jinými slovy: v dnešní době můžete úplně klidně ilustrovat knížku někomu, koho vůbec neznáte. Křest a beseda proběhly ve velké pohodě, jen bylo trochu vedro, o čemž by mohla nejlépe vyprávět slečna schovaná v útrobách chlupatého maskota Bambooka…
Na odchodu ze sálu jsem nečekaně narazil na kolegu Dana Černého, který u mě suverénně vyhrál titul “magor dne”. Postavil se totiž do dveří mezi nabízeče nejrůznějších letáků a rozdával procházejícím lidem složené papírové osušky ze záchodu. Moc lidí si asi jeho “letáček” nevzalo, ale ještě se ho budu muset zeptat.
Pak jsem si chtěl už jenom rychle proběhnout výstaviště. Jenže od stánku Mladé fronty na mě už z dálky mával pan ředitel Kočí, kterému Katka musela pomoct s autogramiádou Ladislava Špačka, za což jsme od něj dostali skvělého Vincenta Holanďanky Barbary Stok.
A přestože jsem nechtěl vůbec nic utrácet, odcházel jsem nakonec z veletrhu lehčí o několik tisíc. Ve Slovartu jsem si pořídil velkolepou antologii Animation Sketchbooks, kterou sestavila Laura Heit, na francouzském stánku jsem neodolal genialitě Jeana-Jacquese Sempého a koupil si aspoň jednu z mnoha jeho monografií Enfances.
Kdo mě ve Veletržáku nepotkal osobně, mohl narazit na moje knížky na stáncích Mladé fronty, České televize, Grady, Raabe nebo Frause. Ústav pro studium totalitních režimů prodával úžasnou knížku třinácti komiksářů Ještě jsme ve válce. Všechny velkoformátové komiksy včetně mých Hurvínkových příhod navíc vystavil kolem.
A jestli vás napadlo, že se tu měla objevit spíš reportáž z komiksového festivalu ve Stockholmu, na který mě jako jednoho ze zahraničních hostů pozvali minulý víkend, máte samozřejmě pravdu. Ale o tom zase až příště…
Teď ještě pár fotek:
Vhrsti vypráví, proč má tak blbý pseudonym.
Hrdí autoři se svým dílem.
Došlo i na improvizovanou autogramiádu.
Moje Hurvínkovy příhody na výstavce Ústavu pro studium totalitních režimů.
Moje největší knižní úlovky.
