Až teď se mi dostalo do rukou první letošní číslo Mediažurnálu, časopisu Syndikátu novinářů ČR. Celé číslo je prošpikováno mými kreslenými vtipy na mediální témata. Nakonec se jich tam vešlo 14! A kromě toho mi věnovali celostránkový medailon se zbytečně velkou fotkou. Teoretik kresleného humoru Ivan Hanousek tam píše různé nehorázné věci, z nichž vybírám pár ukázek, abyste viděli, že nekecám…

Vhrstiho kreslené vtipy, které vás provázejí tímto číslem, jsou jen menší částí jeho tvorby. Je totiž zároveň autorem knih pro děti, ilustrátorem, komiksovým kreslířem a scenáristou. Jeho první kniha Už se nebojím tmy (Mladá fronta, 2007) získala Cenu učitelů za přínos dětskému čtenářství. Český jazyk 1 s jeho ilustracemi získal ocenění BESA (The Best European Schoolbook Awards) za druhou nejlepší učebnici v Evropě. Už před šesti lety byl Vhrsti výtvarníkem večerníčku Bílá paní na hlídání (Česká televize, 2013), pokračování bude mít letos na podzim. V roce 2014 vydal vlastním nákladem autobiografický komiks Nejdůležitější věc na světě, za nějž dostal Cenu Bohumila Polana.

Toto celkem široké rozkročení v tvorbě sjednocuje Vhrstiho kreslířský styl. Ten vše balí do homogenního a výrazně originálního kompletu. Protože se dál budeme věnovat výhradně již žánru cartoons, můžeme začít dalším oceněním. Diplom Certificate of Excellence od National Press Club of Canada v mezinárodní soutěži kresleného humoru u příležitosti World Press Freedom Day obdržel autor už v roce 2006. Po deseti letech pak za svou práci na poli kresleného humoru dostal Česko-Slovenskou Novinářskou cenu udělovanou za aktuální kreslené vtipy společně nadacemi Open Society Fund Praha a Bratislava. Vhrsti ji získal za rok 2015, jako druhý z českých karikaturistů (před ním ji dostal z českých autorů pouze Renčín; nominaci měli i Kemel a Jiránek).

Na rozdíl od běžné představy o karikaturistovi, jako člověku, kterému ke spokojenosti stačí vidět své kousky pravidelně v novinách, řadí se Vhrsti k autorům se širším záběrem. Podobně jako dnes už zesnulí Jiránek a Renčín zacílil na kreslený film, televizní večerníčky a knižní ilustrace.

Zůstává tzv. “renezančním” umělcem. Možná i proto, že jeho otec Stanislav (1948-1993) si díky období “Pražského jara” přinesl ocenění na ojedinělé (neb svobodné a navíc mezinárodní) soutěži karikaturistů v Písku 1968/1969. Vhrsti právě díky polistopadové resuscitaci této soutěže ve formátu mezinárodního bienále mohl zrealizovat zajímavý krok – úspěšný návrat do otcových stop – právě v Písku. Už během prvého desetiletí v tomto tisíciletí, tedy nultých let tohoto století, se Vhrsti stal výraznou postavou své generace i tohoto žánru.


Mediazurnal_P_20190514_190709_vHDR_On

Mediazurnal_P_20190514_190727_vHDR_On

Mediazurnal_P_20190514_190821_vHDR_On

Mediazurnal_P_20190514_190929_vHDR_On

Mediazurnal_P_20190514_190924_vHDR_On

Mediazurnal_P_20190514_190907_vHDR_On