Sedl jsem si do příkopu u cesty a začal si do zápisníku Moleskine skicovat krásný venkovský statek. Za chvilku se za mnou zastavil starší pán na kole a povídá: “Tak vy tady kreslíte tu naši ruinu? Měl jste vidět, jak to vypadalo dřív. Ty stodoly byly pod střechou, dům měl krásnou omítku a ta zeď taky nebyla tak pobořená.”

Takže pro toho pána i pro vás všechny:
Právě takové objekty jsou na kreslení nejlepší. Člověk na nich najde spoustu zajímavých detailů a maličkostí, které při kreslení pěkně dopodrobna prozkoumá. Taky z nich cítí plynutí času, jak příroda postupně vítězí nad člověkem, narušuje umělé struktury a prorůstá zdmi a střechami, takže nakonec cihly a kameny s bujnou vegetací dokonale splynou. Jasně, že rád kreslím i skvěle udržované zámky, kostely či kapličky, ale když vidím nějaký ten dům, o který se jeho majitelé z nějakého důvodu nemůžou starat podle svých představ, na rozdíl od nich zajásám a šmátrám v batohu po Moleskinu.