Prestiž této pocty by v očích veřejnosti mohl poněkud kazit fakt, že jsem si tu soutěž sám vymyslel, ale pokusím se to vysvětlit:

Seděl jsem v předsednictvu České unie karikaturistů (ČUK). S lidmi, k nimž můj tatínek jako příležitostný autor výtvarného humoru vzhlížel jako k nedostižným hvězdám, jsem si tykal, a dokonce mohl mít i jakýsi nepatrný vliv na to, kam se jediná profesní organizace kreslířů-humoristů bude ubírat.

ČUK však byl a zůstává spolkem poměrně konzervativním a jakékoliv změny nesou vážení členové (převážně vyššího věku) vcelku nelibě. Nějaké maličkosti se mi povedlo prosadit, významnější reformy však nikoliv. Nezatrpkl jsem a předsevzal si dál dělat pro kreslený humor v Česku to nejlepší, co umím.

A tak jsem si v lednu 2014 vymyslel soutěž Vtip měsíce. Navrhl jsem pravidla, oslovil porotce, určil termíny, kontaktoval novináře, všechno rychle a zběsile, abychom hned v lednu mohli vyhlásit prvního vítěze.

Zájem autorů mě ohromil. Do soutěže, o které ještě před týdnem neměl nikdo tušení, začaly hlásit své příspěvky desítky humoristů. Do soutěže, kterou jsem vyrobil na koleni během několika dní, a u níž jsem předem vyloučil jakékoliv věcné či peněžní ceny pro vítěze, aby to bylo prostě jenom o té radosti ze soutěžení a z porovnání se s konkurencí. Prvním vítězem se stal celosvětově uznávaný Miroslav Barták…

A zájem v dalších měsících neutuchal. Počet soutěžících naopak stále rostl a neklesl ani během letních měsícú. O vítězích v jednotlivých měsících informovaly kulturní magazíny a občas dokonce i celostátní noviny. Z virtuální soutěže se záhy stal bezmála nejviditelnější důkaz existence kresleného humoru u nás.

Kromě toho, že jsem zajišťoval kompletní chod soutěže, vedl jsem si dlouhodobé statistiky úspěšnosti jednotlivých kreslířů, psal tiskové zprávy, přijímal návrhy kolegů z předsednictva na vylepšení… Moc mě to bavilo a dělal bych to nepochybně dodnes, kdybych se po nějakých drobných rozmíškách v ČUK nerozhodl ze spolku odejít. Soutěž Vtip měsíce jsem těsně před ukončením prvního ročníku předal kolegovi Marku Simonovi a čas, který jsem dosud obětoval ČUKu, jsem věnoval sobě.

Se soutěží už mám teď společné jenom to, že se jí každý měsíc účastním stejně jako desítky kolegů. A že jsem teď shodou okolností vyhrál. Právě tenhle kousek o předvolebním průzkumu veřejného mínění je podle výroku poroty nejlepším českým kresleným vtipem měsíce března. Díky, udělalo mi to radost.