Opřela se o kuchyňskou linku,
zatímco já seděl na sesli.
Řekla: “Teď mě, ty můj Budulínku,
do notýsku pěkně nakresli.”Bez váhání jsem ji zvěčnil perem,
červeně jsem vytáh’ bradavky.
Tak to prostě my umělci berem,
nejsme přece žádný padavky.
(Z volného cyklu Holky z notýsku. Jestli se vám líbí, nejspíš vás zaujme i ta ve svetru, v džínách, s knížkou, s čokoládou nebo prostě jen tak…)
Požádala mě redakce Ega, pátečního magazínu Hospodářských novin, abych nakreslil krátký komiks o tom, jak to bude s Trumpem vypadat za tři, čtyři roky. Jako prognostik bych se neuživil a vlastně o novém americkém prezidentovi nevím skoro nic. Ale dovedu si živě představit, že nám ten chlápek časem poleze na nervy ještě víc než dosud.
(Ten vtip, co jsem sem dával v pátek, už jste viděli všichni, že?) (Pokračování textu…)
Paní Pelikánová si pro svého manžela – milovníka hezkých knih – vymyslela vánoční dárek v podobě vlastního ex libris. Jelikož takové nádherné knihomolské zakázky nedostávám každý den, zajásal jsem radostí a pustil se nadšeně do práce. A protože už je po Vánocích, můžu se pochlubit, že originální dárek prý slavil u pana Pelikána velký úspěch. Některé ze stovky ručně číslovaných a podepsaných kartiček už dokonce našly místo ve svých knížkách. Tak to má být! Chcete taky? (Pokračování textu…)
