Překvapilo mě, že i vloni na Slovensku – když se rozkřiklo, že tam jsem – si mě začali zvát na besedy s dětmi do škol a knihoven. Obával jsem se (úplně zbytečně), že mi slovenské děti nebudou rozumět, že já nebudu rozumět jim, že to zkrátka hrozí skončit trapasem. Začal jsem se dokonce pídit po slovenských národních pohádkách a typických pohádkových bytostech (děkuju, Jakube), abych před dětmi nebyl za úplného mimozemšťana. (Pokračování textu…)

Když se v Plzni pořádala Noc literatury poprvé, byl jsem jednou z “celebrit”, které na nejrůznějších zajímavých místech četly ukázky ze současné světové prózy. Od té doby jezdím na tuhle sympatickou akci pravidelně a účastním se jako nadšený posluchač. Letos jsem si s sebou navíc vzal notes na čmárání. (Pokračování textu…)

Po delší době jsem se pokusil o politickou kresbu. Nechci říkat vtip, protože vtipné to není. Zato je to barevné a beze slov. Máte z toho, co se děje kolem nás, podobný pocit? Co s tím? A kterému z panáčků byste rádi pomohli Vy? A nepište mi, prosím, že bychom měli být uprostřed. Děkuju.

 

 

Připadal jsem si jako Alenka v říši divů, už když jsem slyšel pár mých amatérských písničkových pokusů natočených v profesionálním studiu. A teď zírám zas! (Pokračování textu…)

Nejčtenější příspěvky na Vhrsti.cz v dubnu 2018:

1. Jednooký Josef Lada a další hlouposti, které si myslíte, že víte o velkém českém malíři
2. Všechny hezký věci zadarmo
3. Surreálný víkend v Bruselu
4. O pohádkách na Vltavě
5. InstaVhrsti