InstaVhrsti

Mám pocit, že Instagram je teď nejpopulárnější sociální síť na světě. Každý můj obrázek tam obvykle dostane mnohem víc lajků než jinde. A moc rád ho sám sleduju, protože my ilustrátoři se na sociálních sítích chováme úplně jinak než běžní smrtelníci ;-)

Co jsem chtěl říct… Jo! Jste-li na Instagramu, najděte si mě tam. Dávám tam totiž i spoustu věcí, které jinde neuvidíte. Teď například všechny obrázky ze super originálního zvířátkového pexesa.

Otevři celý článek

Blondýny nemaluju

Neznámé slečny vůbec nemaluju, zejména ne blondýny.

Kamil Lhoták v knize Adolfa Branalda Můj přitel Kamil.

Nedávno jsem tu citoval Kamila Lhotáka v jeho bezděčně motivačním pojednání Co lze malovat. V zájmu objektivity dodávám, že ne všechno, co kdy váš oblíbený umělec někde plácne, musíte nutně dodržovat :-)

 

Otevři celý článek

Malovaná strašidelná škola

Říkal mi v autě Zdeněk, abych vymyslel nějaký letáček na ty naše společné taškařice. Když to nás i děti tak baví, tak ať se o našem pohádkovém blbnutí dozví co nejvíc lidí, a my můžeme potěšit co nejvíc malých diváků. Znáte někoho, kdo by nás třeba rád pozval, ale ještě o nás neslyšel? Neváhejte a šiřte to dál! (Pokračování textu…)

Otevři celý článek

(Ne)Svatá Barbora

Je jaro roku 2007. Jeden obyčejný tatínek se ve svém bytě v moravském městečku právě potýká s elektronickou chůvičkou. Znepokojivý výjev, který v ní omylem zahlédne, odstartuje tak zvanou Kuřimskou kauzu – šílený příběh, který nevěřícně sleduje celá země, aniž by mu kdokoliv dokázal porozumět. Figuruje v něm plejáda nepochopitelných postav a zápletek, utrpení nevinných dětí, několikanásobná proměna dospělé ženy v dítě, náboženská sekta a neskutečná manipulace. Jakkoliv policie celý případ důkladně zmapuje a soudy vynesou rozsudky, stejně to nikdy do celého případu nevnese ani paprsek světla. Záhady a spekulace o skutečných vinících a jejich důvodech zůstávají. Zapomeňme. (Pokračování textu…)

Otevři celý článek

Jak si ilustrátor vybírá své klienty (a nikdy naopak)

Co je to za zmatečný nadpis, říkáte si možná. Je přece jasné, že je to klient, který si pro svůj záměr vybírá vhodného ilustrátora. Stejně jako si vyberete automechanika, aby se vám podíval na porouchané auto a nikoliv obráceně – tedy že by vám zničehonic zazvonil u dveří chlápek v montérkách a ptal se, jestli náhodou nepotřebujete vyměnit brzdovou kapalinu…

Máte pravdu. Ani já nechodím od domu k domu a neptám se lidí, jestli náhodou nechtějí nakreslit obrázek. A přece jsem to já, kdo si své klienty vybírá. A navíc to dělám dávno před tím, než si klient vůbec uvědomí, že by mohl někdy potřebovat něco nakreslit. (Pokračování textu…)

Otevři celý článek