Jak jinak si vysvětlit, že mi sociální sítě znemožňují nebo aspoň znesnadňují publikování mých nenápadných kresbiček, trestají mě menším dosahem a vyhrožují smazáním účtů? Nahota, i ta kreslená, je zjevně problém, který je třeba důsledně potírat. Po tisíciletích zobrazování nahého lidského těla přišla nová civilizační etapa. Algoritmy rozhodly, že to byla chyba.

(Pokračování textu…)

Tady jsem myslel, že bude reportáž o tom, jak jsem jel do Brna na pozvání do pořadu Sama doma. Jak mi zaplatili jízdenky, poslali pro mě řidiče a všichni byli moc milí. Jak jsem kreslil v přímém přenosu z večerníčkové výstavy. Ale nakonec to bude poznámka pro sebe. O tom, že když se dám do řeči s někým takovým, jako je Bolek Polívka, tak bychom proboha nemuseli plácat úplný kraviny a říct si aspoň něco zajímavýho. 

(Pokračování textu…)

Jedu a nechce se mi. Pracovní víkend. Stres. Nejistota.

Na všech svých předchozích kreslících akcích jsem taky s žádným úspěchem nepočítal, přitom nakonec dopadly fantasticky. Jenže teď jedu na úplně jiný druh akce. Žádný ples nebo firemní večírek s dobře naladěnými lidmi, kteří se přišli bavit. Teď to budou dva dny strávené ve velkém obchoďáku na svatebním veletrhu. Šílený prostředí. A šílení lidé, kteří chtějí bůhvíproč trávit víkend na nákupech…

(Pokračování textu…)

Překvapilo mě, jak rychle vám některá předsevzetí můžou dát život do pohybu. Na začátku roku jsem tady psal, že bych se měl víc zaměřit na svoji činnost mimo internet a sociální sítě, tedy v reálném světě. A tohle se od té doby přihodilo:

(Pokračování textu…)

Na konci každého roku se podívám, co jsem ten rok dělal, a vždycky sám sebe překvapím, kolik jsem toho navzdory své přirozené lenosti stihnul. Letos třeba tohle:

(Pokračování textu…)