Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat.
Zpívala jako o život. Každým tónem, každým slovem, každým pohybem dávala neuvěřitelně silně najevo, jak moc je šťastná, že může ten večer zazpívat právě nám – každému z toho mnohatisícového davu jednotlivě. Bylo to tak intenzivní, že jsem ten pocit hmatatelně vnímal i já stojící kdesi daleko skoro na opačné straně fotbalového stadionu.
Tohle bychom se od ní měli pořád učit – přesně takhle bychom měli pracovat, přesně takhle bychom měli žít. Tina Turner nás nenápadně školí svým vlastním životním příkladem:
1) NEBÁT SE
Strach musela ve svém životě překonat jistě mockrát. Nejtěžší bylo zřejmě dokázat opustit násilnického muže. Snad jí v tom pomohl i buddhismus, kterému se začala v šedesátých letech věnovat. Definitivně dokázala vymazat exmanžela ze svého života, právě když ji strach přestal úplně ovládat. Pak si totiž teprve uvědomila, že jí nikdo nemůže ublížit.
A tak je to v životě se vším: to, co nás nejvíc zraňuje, není to, čeho se bojíme, ale strach samotný. Překonáme-li strach, problém zázračně zmizí.
2) NIKDY SE NEVZDAT
Po rozvodu získala kýženou svobodu, ale přišla o všechno včetně práv na svoje písničky. Protloukala se po Americe jako zpěvačka v hotelech a kasinech, ale nikdy se nevzdala a bojovala s nepřízní osudu. Nakonec znovu nastartovala svoji kariéru a stala se mnohem úspěšnější než kdy před tím. Získala osm cen Grammy, na její koncert v Brazílii přišlo 180 tisíc diváků, což byl ve své době světový rekord.
Vždycky si na tenhle příběh vzpomenu, když mám pocit, že se mi nedaří. Když se člověk nevzdá, musí se to nakonec obrátit k lepšímu.
3) VĚŘIT
Věřit doslova na zázraky. S odstupem času to vypadá průzračně jednoduše – Tina dala dohromady novou kapelu, natočila úspěšnou desku se spousty hitů, vyprodávala stadiony a začala vydělávat pohádkové peníze. Jenže tenkrát přece nikdo nemohl tušit, že to tak dopadne! A producent, který do restartu její kariéry nasypal nemalý obnos, byl nejspíš pěkně naivní. Tina ho musela mimo jiné přesvědčit, že i v pětačtyřiceti se může stát sex-symbolem, ze kterého budou davy šílet. Kdo by tomu věřil?
Taky jsem se naučil věřit na zázraky. Kdepak bych si před lety myslel, že můžu kreslit večerníčky nebo že budu dostávat ceny pro nejlepší karikaturisty. Ale zázraky se dějí. Věřte.
4) DÁT DO TOHO VŠECHNO
To je ta věc, kterou mě Tina Turner ohromila na zmíněném pražském koncertě. V novinách tehdy proběhlo, že si předtím postěžovala Václavu Havlovi, s nímž se setkala, že ji trochu bolí noha. Když si takhle postěžuje žena s takovým životním příběhem, je jasné, že to nebolelo trochu ale pořádně. A myslíte, že někdo z diváků něco poznal? Tina vtrhla na pódium a dvě hodiny tancovala na vysokých jehlách, jako by jí nebylo šestapadesát!
Vždycky dávám do svých obrázků tu maximální energii. Přece nekreslím jenom pro sebe. A nepochybujte o tom, že to takhle funguje i s vaší prací. Dejte to tam!
5) UDĚLAT SI JMÉNO
Netvrdím, že můj pseudonym je zrovna to nejchytřejší, co mě v životě napadlo. A setkal jsem se i s názory mnoha “moudrých”, podle nichž se za pseudonym zbaběle schovávám a nebojuji s odkrytým hledím. Tina mě naučila, že nezáleží na podobě jména nebo pseudonymu, ale na tom, jakým obsahem to jméno naplníte. Takže když se řekne Tina Turner, představíte si nejspíš energií překypující, oslňující dámu, která dala milionům svých posluchačů neuvěřitelnou dávku optimismu a radosti. Zato jméno Anna Mae Bullock byste nejspíš přešli bez povšimnutí.
Takže Vhrsti je úplně OK. Jen to praštěné slovo musím napěchovat tím nejlepším, co ve mě je. Jednoduché, že? Tak já jdu na to. A vy se do toho pusťte taky. Ať vaše jméno zní!
A pusťte si k tomu něco od Tiny.