Když se člověk zběžně podívá, co o Macanudu obvykle píší recenzenti, setkává se s podivnými slovy, jako absurdní, surrealistické, svérázné, ale taky křehké, hravé, lehce melancholické či dokonce dětsky nevinné. Autorův zesnulý kolega Roberto Fontanarrosa přirovnal Liniersovu poetiku k bezelstnosti lva požírajícího gazelu. (Pokračování textu…)

Nastoupí do špatného autobusu, a pak se náramně diví, když se ocitne ve škole, kde nemají rádi pozemšťany. A potížisty bez milosti nakládají do suspenze. Dobrodružství, které díky tomu Bud na nejlepší kosmické akademii v Galaxii prožije, je však strhující. Vždyť už jen cesta školním autobusem je plná nebezpečí a napětí. A taková je celá kniha. Má-li autor nějakou příležitost, jak děj zašmodrchat, jak malému hrdinovi ještě více zavařit, bez rozpaků to udělá. Z logiky věci tak Bud nejen prohraje existenční zápas v beztížené, je odhalen a zneškodněn, ale ještě se jeho případ stane záminkou k definitivnímu zničení Země…

Celý text na blogu Aktuálně.cz.

Proč po dvou filmových adaptacích (a několika literárních parodiích) potřebuje někdo udělat ze slavné Larssonovy trilogie Milénium ještě komiks? (Pokračování textu…)

Nemysleli jste si, že všechno, co nějaký ilustrátor nakreslí, má automaticky v hlavě, že ne? Když mám nakreslit třeba vrtulník, dokážu ho na papír nahodit i z hlavy, pokud ale potřebuji nějaký konkrétní typ, musím hledat v knížkách nebo na internetu. Jsou motivy, ke kterým se už nikdy nevrátíte. Ale jsou i věci, které kreslíte nepoměrně častěji. (Pokračování textu…)