Maminku jsem coby objekt svého výtvarného snažení posadil před své kreslířské náčiní mnohokrát. Nejraději vzpomínám na portrét z profilu někdy ze základní školy. Ten se patrně povedl tolik, že jej pak moji hrdí rodiče ukazovali návštěvám, které nad kresbičkou uznale pokyvovali hlavami a říkali: “Ten kluk má talent.” (Pokračování textu…)

Na mateřskou školku mi zbylo v hlavě jen několik kusých vzpomínek: jak jsem na vánoční besídce recitoval básničku o kaprovi a skoro jsem to nezkazil, jak jsem jedné sympatické holčičce málem zlomil nos, jak jsem jedl ty skvělé obědy jen s výhružně položenou vařečkou na stole, jak jsem kreslil maminku nebo jak jednou všem klukům vyšetřovali, zda nám sestoupily varlata. (Pokračování textu…)

Co dal rok 2014, už je celkem jasné. Výhled do nejbližších dvanácti měsíců je pochopitelně o poznání mlhavější, ale i tak už se mi v křišťálové kouli objevují první konkrétnější obrazy… (Pokračování textu…)

Před rokem jsem tu s velkým ohlasem zveřejnil přehled 15 věcí, které se mi povedly v uplynulém roce. Čím se můžu pochlubit letos? (Pokračování textu…)

“A kdy mi taky něco zahrajete a zazpíváte?” ptala se mě maminka natěšeně, když dostala naši letošní novoročenku s muzicírujícími pejsky. Popravdě – nejspíš nikdy. Hrajeme a zpíváme si výhradně, když jsme doma sami a máme zavřená okna. Ale zaslouží si vysvětlit, jak a kdy vlastně vznikla tradice našich pejskových novoročenek a jaká to má úskalí. (Pokračování textu…)

Nejspíš bych se měl na svých stránkách vychloubat jen samými úspěchy, že? Jenže když nám v neděli začal advent, vzpomněl jsem si na jeden svůj obrázek. A v souvislosti s ním se mi vybavuje úryvek z Cimrmanova Aktu: (Pokračování textu…)