Když se člověk zběžně podívá, co o Macanudu obvykle píší recenzenti, setkává se s podivnými slovy, jako absurdní, surrealistické, svérázné, ale taky křehké, hravé, lehce melancholické či dokonce dětsky nevinné. Autorův zesnulý kolega Roberto Fontanarrosa přirovnal Liniersovu poetiku k bezelstnosti lva požírajícího gazelu.

Komiksové stripy Macanudo argentinského výtvarníka Ricarda Siri Linierse jsou zkrátka úplně jiné než všechno, co jste kdy v novinách viděli. Autor se důsledně vzpěčuje všem zavedeným normám a poučkám o tom, jak má takový novinový strip vypadat. Například nemá žádného hlavního hrdinu. Ani antihrdinu. Jeho magicky přitažlivým světem se potulují filozofující tučňáci, skřítci či akvarijní rybičky, sečtělá Jindřiška s kocourem Fellinim, zamilovaný páreček Lorenzo a Terezka, přecitlivělý robot, oliva Oliver, záhadný muž v černém, stejně jako desítky obyčejných lidí včetně samotného autora v podobě bílého králíka.

Tím nejzásadnějším prohřeškem proti obvyklé tvorbě komiksového stripu je práce s pointou. Milióny Argentinců, kteří si denně kupují deník La Nación, se na zadní straně novin někdy setkají s jasným a brilantně vystavěným minipříběhem. Jindy musí pointu hledat. A jsou i dny, kdy ji prostě nenajdou. Patří to ke hře, kterou denně s Liniersem hrají a která jim zázračně projasňuje šedivé všední dny pestrobarevnou fantazií a radostí.

Obvyklým postupům při kreslení stripu vzdoruje Liniers i vizuálně. Narozdíl od stovek svých kolegů z celého světa se nikdy netrefuje svými obrázky do předem připravených tří nebo čtyř rámečků narýsovaných podle pravítka. Jednou vás potěší jedním velkým obrázkem, aby vám druhý den naservíroval epický příběh na deseti malých políčkách v neobyčejně kreativní kompozici. A když i to je mu málo, nacpe do jednoho stripu klidně i dva zcela nesouvisející příběhy.

A v neposlední řadě: kolik znáte novinových komiksů malovaných vodovkami? Kreativita ostatně tryská i ze třetí sbírky Macanuda. Liniersovy kresby jsou na obálce vyšívané!

Letos čtyřicetiletý Liniers se se svým podivuhodným uměním dostal do novin za pozoruhodných okolností. Vděčí za to argentinské komiksářce Maiteně Burundarenové, která ho do deníku La Nación doporučila. A ty noviny začaly jeho divné komiksy otiskovat navzdory všem výše vyjmenovaným prohřeškům, navíc v době, kdy Argentina procházela hlubokou hospodářskou krizí. Dneska je Liniers ve své zemi hvězdou Messiho formátu. Ostatně i v Praze před dvěma lety bylo na jeho besedě našlapáno.

Ale vraťme se k úvodu této recenze a rozpačitým pokusům o charakteristiku Liniersova nekonečného seriálu. Přidám ještě jeden, stejně zoufale nevýstižný: Macanudo je pro mě ryzí komiksová poezie.

V češtině začaly sebrané knížky vycházet díky spisovatelce Markétě Pilátové. Mám pocit, že si snad ani neuvědomuje, jak neuvěřitelný přínos pro komiks v Česku to je. Komiksová antidepresiva jsou teď běžně k dostání i u nás.

Macanudo 3

Ricardo Liniers
Přeložila Markéta Pilátová
Počet stran 96, brož.
ISBN: 978-80-87596-24-1
Nakladatelství Meander

Psáno pro Komiksárium.