Čas od času přistane v mé poště neodolatelná nabídka ilustrování nějaké úžasné dětské knihy. Většinou mi píše sám autor geniálního textu, přičemž nakladatele, který by chtěl jeho knížku vydat, pochopitelně ještě nemá. Co kdybych mu třeba chtěl nějakého najít sám…

Nevím, čím to je, že právě literatura pro děti, přitahuje zvýšený výskyt nadšených psavců. Částečně to bude zřejmým podceněním žánru. Nadatlování pár stránek jednoduchého příběhu s libovolnými pohádkovými atributy nejspíš někteří lidé považují za směšně snadné. Nezanedbatelnou skupinu nadějeplných spisovatelů pak tvoří maminky či tatínkové, kteří si vymýšleli pohádky na dobrou noc pro vlastní potomky, a pak to tedy nějak hodí na papír, když se to dětem tak líbilo. Nic proti tomu, ale aby bylo jasno:

Já vám nepomůžu, přátelé.

To, co potřebujete, není ilustrátor, ale nakladatel. Toho musíte přesvědčit, že váš text stojí za vydání. A když ho nepřesvědčíte, musíte to zkusit u nějakého dalšího. A dalšího. A tak pořád dál.

Že neuspějete hned u prvního, to vám můžu slíbit. A není se co divit. Je to nakladatel, který musí investovat do vašeho díla desítky tisíc korun. Na redakční práci, grafiku, sazbu, ilustrace, výrobu, distribuci… Takový nakladatel musí mít opravdu vážný důvod utrácet své těžce vydělané peníze právě na vás.

Jistě ho bude zajímat nejenom to, jak dokážete pracovat s psaným slovem, ale i to, jak snášíte kritické připomínky redaktora a dokážete je do svého textu zapracovat. A taky jestli vás srážka s literární realitou neodradí od další tvorby či jste-li ochotní pro lepší prodej svého díla něco sami udělat. Ačkoliv vám vaše babička tvrdí něco jiného, váš text totiž bezpochyby není geniální a celý svět včetně komise Nobelovy ceny vám nebude vděčně klečet u nohou.

Je to fakt nečekaně složitá věc, tohle jednoduchoučké psaní pro děti. Věřte mi. Sám už mám pár dětských knížek za sebou a Nobelovka pořád nikde…