Na sklonku jara se Obec spisovatelů České republiky rozhodla, že pro zdravotníky a další dříče v první linii sepíše a vydá dekameron covidových povídek. Výsledkem je čtyřsetstránková bichle s názvem Dekameron 2020. Podobně jako slavný dekameron Giovanniho Boccaccia vznikl, aby pobavil čtenáře v době tuhého moru ve Florencii, i tento moderní povídkový almanach by měl spíš rozveselit a povznést nad všední starosti. Větší část nákladu by měla být rozdána zdarma zdravotníkům.
Ač nejsem členem spisovatelské obce, přesto jsem byl osloven, abych přispěl svým skromným příspěvkem. Napsal jsem tedy povídku Trosečníci a pak se nestačil divit.
Dekameron vyšel už na podzim, ale nechtěli mi poslat autorský výtisk, já jsem si ho nechtěl v Praze osobně vyzvedávat, a pak na celou záležitost zapomněl. Vzpomněl jsem si až teď, koupil si svoji knížku v jednom e-shopu, našel si svoji povídku a zůstal jsem v němém úžasu zírat…
Vlastně o nic nejde, jen se editoři sborníku rozhodli před každé ze stovky literárních dílek kdovíproč vetknout úvodní poznámku, o čem že ta která povídka bude. V mém případě tak suverénně proflákli pečlivě budovanou pointu celého příběhu.
Že nejsem ve sborníku jako Vhrsti ale “V hrsti”, už je jen lehce červavou třešničkou na dortu.
Tak mě napadlo – nechtěli byste si aspoň tu mojí povídku přečíst? Samozřejmě bez blbého textu před ní? Když bude zájem, klidně ji tady vyvěsím.