K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.
Henri Matisse
31. 12. 2020Rubrika: Šneci

Přečtěte si také:

Samuel Morse
3. 8. 2026Takový to, když zjistíte, jak vypadá Morseho jméno v morseovce. 😲 A co teprve, když poznáte neuvěřitelný příběh, který Morseho…
Taky se rádi mazlíte?
3. 8. 2026Znáte všichni tu pohádku, jak Maruška bezelstně prohlásí, že má ráda svého královského otce jako sůl, že? Kam se hrabe…
Talent je pro úspěch ta úplně nejmíň důležitá věc
7. 7. 2026“Fotbal začnu hrát, až ho budou hrát i moji kamarádi,” měl od začátku jasno náš pětiletý Jáchym. Bojovali jsme s…
Chlapeček
10. 6. 2026Je večer a na dětským hřišti je s naší rodinou už jen jedna maminka s malým chlapečkem. Vypadá trochu strhaně,…
Jak jsem vítal občánky
26. 5. 2026Obě moje děti ve školce pravidelně vybírali k recitaci na vítání nových občánků. Vždycky dostaly domů básničku, kterou se rychle…
Einstein by zíral
24. 5. 2026Žena po obědě sbalí děti, batůžky, svačinky a pitíčka a vyrazí do lesa. Náročnej pochod s potomky jí stojí několik…






