K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.
Henri Matisse
31. 12. 2020Rubrika: Šneci

Přečtěte si také:

Strašidelná školka
6. 5. 2026„Musíte chvíli počkat, Jáchym ještě obědvá,“ říká mi učitelka ve školce. Přitom jeho kamarádi už jsou dávno oblečený a odcházejí…
Strážce
16. 4. 2026Zase sedím v kavárně a kreslím si. Zaobírám se právě ilustrováním pohádek do připravované knížky. Z práce mě vyruší paní,…
Co jsme si (ne)řekli s Bolkem Polívkou
17. 3. 2026Tady jsem myslel, že bude reportáž o tom, jak jsem jel do Brna na pozvání do pořadu Sama doma. Jak…
Vhrstiho zbytečnosti
26. 11. 2025Ptáte se mě: Budeš ještě někdy kreslit ilustrované zbytečnosti? Ptáte se mě: Budeš zase kreslit šneky? Ptáte se mě: Budeš…
Svět dopravy
26. 11. 2025Vyšla mi nová mluvící knížka. Jmenuje se Svět dopravy a nahrazuje původní populární kousek Albi Doprava. Nechtěl jsem kopírovat předchozí…
Rok 2024: Co jsem dělal a už (asi) dělat nebudu
6. 1. 2025Když se ohlédnu za svým tvůrčím rokem 2024, nacházím pár zajímavých věcí. A taky hodně těch, které už asi nikdy…






