Abych změnil prostředí, chodím si občas kreslit do plzeňský vědárny. Mají tam teď nově malou, docela sympatickou relax zónu.
Po čtvrt hodině, co jsem odtamtud dneska odešel, jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem tam asi zapomněl sluchátka. Krásný. Značkový.
Zběsile prošacuju batoh, a opravdu. Jsem bez sluchátek. Utíkám přes park zpátky do knihovny a tam – světe, div se – sluchátka leží na stole přesně tak, jak jsem je tam nechal.
A teď ten problém: Mám si spílat za to, že jsem idiot, co si nedává pozor na svoje věci? Nebo se poplácat po rameni za to, jak mi to pálí, protože jsem si vzpomněl dřív než doma v Brdech?
