Taky se vám zdá, že se tu pořád něčím chlubím? Jak se mi povedlo tohle a tamto, co všechno zajímavého jsem udělal… Jeden by měl pocit, že se mi daří, na co sáhnu, že? Ano, je to zjevný nesmysl. Občas se zkrátka něco nepovede

Když viděla Martina Košanová z krajské knihovny moje ex libris pro Pelikána, navrhla mi, jestli bych se nechtěl zúčastnit soutěže na nové ex libris vědárny, jak v Plzni Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje lidově říkáme. Měl jsem zrovna dost práce (jako skoro pořád), ale tahle výzva mě nadchla. Ano, ve hře byla i zajímavá finanční odměna pro vítěze, ale to mi bylo fuk. Hnala mě představa, že v každé z tisíců knížek, kterou si návštěvník knihovny půjčí, najde můj obrázek. Ať si vyberete beletrii, poezii, vědeckou publikaci z jakéhokoliv oboru, všude budu já!

Ano, takhle prostince jsem přemýšlel.

Jasně, že jsem od začátku věděl, že moje šance je mizivá. Že si slovutná instituce vybere spíše důstojnější dílo než nějaký roztomilý obrázek od Vhrstiho. Ale i ta teoretická šance, že se třeba v porotě sejdou lidé naladění na podobnou vlnu, mi stála za to, abych to zkusil.

Samozřejmě na poslední chvíli. Několik desítek minut před uzávěrkou jsem přímo v knihovně horečnatě lepil čerstvě vytištěné obrázky na podkladový karton, vyplňoval formuláře, odbíhal vedle do papírnictví, zalepoval vše do obálek a před polednem odevzdával v kanceláři ředitele.

No, neuspěl jsem.

A ani nevím, jak to nové ex libris vypadá.

Když není ode mě… ;-)

Ex_libris_SVKPK_skici