Tohle byl důvod, proč jsem byl v Moskvě zadarmo (fotky zde). V Ruské státní knihovně, které dodnes nikdo z Moskvanů neřekne jinak než Leninka, jsem vedl workshop o tom, jak se kreslí večerníček.

S lehkou nadsázkou lze říct, že obrovskou moskevskou knihovnu kousek od Kremlu okupovala česká kultura. Bylo tam asi šest českých výstav včetně “našich” 12 světů nebo komiksové výstavy Mezitím na jiném místě, představili tam Ondřeje Sekoru a promítali české filmy. Pozvání přijal i jistý Vhrsti neboli Вгрсти.

Přišly děti odhadem od 5 do 15 let a k mojí radosti se mnou kreslili i mnozí dospělí. Pracoval jsem s nimi, jak jsem zvyklý u nás: promítali jsme si večerníčky a kreslili si Bílou paní na hlídání, piráta nebo draka. Jen většinou nejsem tolik paf z toho, co děti vytvoří. V Moskvě jsem jen zíral, jak úžasně děti kreslí.

Ambiciózní děti to v Rusku zřejmě nemají v obrovské konkurenci jednoduché, a chtějí-li něčeho dosáhnout, musí makat. Neváhají tak využít jakékoliv příležitosti se někde něco přiučit, v něčem se zlepšit. Aspoň tak jsem si to vyložil, když jsem sledoval, jak si vymýšlejí různé pohledy a perspektivy, pracují kreativně s barvami a neošidí jediný detail. Však taky workshop trval mnohem déle než obvykle. A to jsem ho ještě o jeden obrázek zkrátil…

Nehrané nadšení dětských i dospělých návštěvníků mého moskevského workshopu mě překvapilo a potěšilo. Kdekdo se se mnou chtěl na konci fotit, a pokud někdo nebyl s workshopem úplně spokojený, taktně mi to nedal najevo.

Moc by se nám chtělo najít příležitost a pozvat Vás do Moskvy ještě jednou.

Takhle mi později psala svojí roztomilou češtinou Natalia, která mě na workshopu tlumočila.

Jasně. Nikdo ode mě nemůže čekat, že budu o Rusku psát jenom pozitivní věci. Ale lidi jsou tam fajn. A to je hlavní. Přijedu zase moc rád.