Kreslíš a kreslíš. Už zdaleka ne proto, že ti to někdo poradil. Našel jsi v tom vášeň. Při kreslení se cítíš spokojený. Dělá ti to dobře. Už si toho všimli i lidé kolem tebe. Vědí, že kreslíš, pochválí tě. Někdo už tě dokonce požádal o malý obrázek na přání. Uděláš to klidně zadarmo, jakou z toho máš radost.

Trpíš tím, že máš na kreslení tak málo času. Televizi jsi neviděl zapnutou už léta. Otravuje tě návštěva u příbuzných, protože si uvědomuješ, kolik bys toho místo planého plkání mohl zatím doma nakreslit.

Přibývají ti malé zakázky. Kamarád se bude ženit a ty mu nakreslíš svatební oznámení. Kolega z práce má známého, který píše básničky a potřeboval by pár ilustrací do své první sbírky. Ale když ti někdo řekne, že by ses tím mohl klidně živit, trochu tě to znervózní. Živit se kreslením? To vůbec jde?

Udělej si chvilku klidu, zavři oči a představ si to: Už nekreslíš jen po večerech a o víkendech. Je to tvoje práce. Ráno vstaneš a musíš si sednout ke stolu a začít kreslit. Pomalu zaplňovat prázdný papír něčím, co od tebe právě někdo chce. A co když tobě se zrovna nechce? A co když po to tobě nikdo nic nechce, ale ty potřebuješ nutně kreslit, protože musíš platit účty?

Pořádně si tu představu prožij. Přehraj si to v hlavě do nejmenších detailů. Jak se při tom cítíš? Je to příjemné? Cítíš se spokojený? Pořád je to tvoje cesta?

Fajn. Tak vstaň a jdi něco kreslit.