Jel jsem jednou po fakt otřesně děravý silnici. Prostě něco děsnýho. Čirá hrůza, běs a zoufalství.

A mě vám najednou zalil pocit štěstí, jakej je to zázrak, že tady ta silnice je. Ještě před nějakou tisícovkou let tady byly jen neprostupný pralesy a já tu teď můžu jezdit pohodlným autem po takový krásný děravý asfaltce. Život je prostě nádherný!

Nevíte, jestli na to existuje nějaká diagnóza?