“Na autobusovém terminálu v Hradci Králové si budete připadat jako v jakémsi Vhrstilandu,” napsal novinář Ivan Hanousek ve svém e-magazínu GAG. Raději tu nebudu psát o tom, že to byl právě on, kdo mě do toho díla uvrtal, že jsem byl vlastně náhradníkem za jednoho slavnějšího kolegu a už vůbec ne o tom za kterého…

Dostal jsem za úkol v poměrně velmi krátké době vytvořit šest velkoplošných kreslených plakátů, které by přispěly k hledání rodin pro přechodnou pěstounskou péči. Kreslením šťastných rodin v různých situacích jsem de facto ilustroval slogan “Děti – to je starost… Ale i radost”. Takže jsem vymýšlel nejrůznější situace, v nichž se takové šťastné, uvědomělé rodiny mohou ocitnout – společné výlety, hry, vaření… A vymyslel jsem jich samozřejmě o něco víc, aby měl klient z čeho vybírat.

Všechny ty nepřehlédnutelné plakáty visely pár týdnů na hradeckém terminálu, jak dokládají ilustrační fotky, které mi z úřadu Královéhradeckého kraje poslali. Šest velkých ilustrací na šesti nástupních ostrůvcích se asi opravdu nedalo přejít bez povšimnutí. A kdyby si náhodou někdo myslel, že nasednutím na některý z autobusů pohled na Vhrstiho veselé obrázky končí, ve vozech čekal cestující na monitorech komiks o tom, jak se takové dítě v nouzi pomalu zabydluje v pěstounské péči a jak se připravuje na budoucí převzetí novou rodinou.

Pronájem citylightů a monitorů v autobusech už v půlce června skončil. Plakáty však prý zachránili a momentálně je vystavují ve vestibulu Krajského úřadu. Prý z toho možná udělají výstavu putovní. I o kreslený příběh z autobusů projevily zájem různé neziskové organizace, takže i ten začne možná žít svým životem.

To se tak někdy stane: Práce se vám tak povede, že přeroste původní rámec zakázky a dělá svou službu ještě dlouho potom, co už měla být dávno uzavřená…