Překvapilo mě, jak rychle vám některá předsevzetí můžou dát život do pohybu. Na začátku roku jsem tady psal, že bych se měl víc zaměřit na svoji činnost mimo internet a sociální sítě, tedy v reálném světě. A tohle se od té doby přihodilo:
Máme sotva půlku února, a už jsem si vyzkoušel kreslení lidí na novoročním večírku Bohemia Sektu, na zámku Zbiroh a na plese Nadace 700 let města Plzně. A ještě tenhle víkend se chystám na Svatební dny v plzeňském obchodním centru Olympia. Tam na rozdíl od předchozích podniků může přijít kdokoliv. Takže i vy to můžete přijet omrknout, dívat se mi přes rameno, nebo se rovnou nechat nakreslit ve stylu Vhrsti.
Pořád jsem s tímhle veřejným kreslením na začátku. Nejsem žádný portrétní karikaturista a lidi kreslím ve svém stylu s kulatýma očima a hlavami. Učím se reagovat a zkoumat, co lidi na mém kreslení baví. Co říkají na moje knížky a originální obrázky, které s sebou obvykle vozím. Proč jsou ochotní vydržet i delší čekání, než na ně přijde řada. A protože cenu za nakreslení nechávám v rámci mého procesu učení zatím zcela dobrovolnou, někdy mě překvapí i částka, na kterou si lidé svůj obrázek cení.
Přiznávám, že je to psychicky i fyzicky náročné – kreslit lidi několik hodin bez přestávky. Komunikovat, vtipkovat, a přitom se pekelně soustředit, aby se portrétovaní na obrázku poznali a měli z něj radost. Ale zatím mě to baví, lidé jsou spokojení a já jsem zvědavý, kam mě tahle zkušenost ještě dovede.
Takhle vypadalo kreslení na zámku Zbiroh, kam jsem na městský ples v pohádkově zimní noci málem ani nedorazil. Jednou mě na ledovce roztlačovali hasiči, podruhé plesový fotograf, se kterým jsme si vypomohli navzájem. Kdepak by mě napadlo, že si tím předsevzetím kreslit víc mezi lidmi, přichystám i taková malá dobrodružství.
