Právě se vám něco hodně povedlo. Ale fakt hodně. Tím hodně myslím, že jste udělali něco, co ještě nikdo před vámi nezkusil. Objevili jste cestičku, kterou nikdo před vámi neprošel.

Je to jasné. Jste geniální!

Dokonce vám to tvrdí i vaši přátelé a známí. Všichni vás chválí a plácají po ramenou. Přitom se jen vznášíte na obláčku nafouknutém vlastní domýšlivostí.

Ano. Pravda je taková, že všechny cesty už byly prošlapané. Všechny možnosti byly vyzkoušeny. Všechny knížky napsány, všechny obrazy namalovány, všechny filmy natočeny, všechny písně složeny. Tak to prostě je a shodují se na tom v podstatě všechny nejvýznamnější mozky naší doby. Ano, právě ti, které máme tendenci považovat za geniální.

A je to pro vás ještě horší. Vaše genialita není jen vaším omylem. Je to vaše hrubá chyba, že jste k takovému pocitu došli. Znamená to prostě jenom to, že jste se v oboru dostatečně nevzdělali. Je to ostuda, že neznáte to, co už před vámi vymysleli jiní, mnohem lepší a významnější duchové a vy jdete jejich cestou, vůbec o tom nevíte, a ještě v tom nepoučeně šlapete jako slon v porcelánu. Opájejte se svojí genialitou, jak chcete. Dřív nebo později vám vaši nevědomost stejně někdo omlátí o hlavu.

Sám jsem známý tím, že se montuju do nejrůznějších oborů. Píšu knížky, kreslím komiksy, vymýšlím vtipy, dokonce skládám písničky. Myslet si, že jsem právě vymyslel něco geniálního, co tady ještě nebylo, je snadné a lákavé. Vždycky, když ten pocit nastane, rozbliká se mi v hlavě velká červená kontrolka. Potom zběsile googluju, lovím v knížkách, pídím se. Přece není možné, aby tohle už někdo přede mnou nevymyslel. Není možné, že takhle jednoduchá melodie nikoho nenapadla. Prostě není možné, aby takovou pointu kresleného vtipu už někdo nevystihl. Pochopitelně většinou najdu rychle důkaz toho, že jsem jen došel k podobnému výsledku, k jakému dospělo už mnoho lidí přede mnou. A ještě ten nápad dokázali zrealizovat mnohem líp, než bych to kdy dokázal sám. A když důkaz svého plagiátorství nenajdu, nepovažuji to za důkaz své geniality, ale neschopnosti správně hledat.

Není to frustrující? A má tedy vůbec smysl pokoušet se dělat něco nového?

Samozřejmě, že to má smysl. Jsme to přece my. To my chceme něco světu sdělit. Něco, co považujeme za důležité, způsobem, který jsme si k tomu zvolili. Je to náš mozek, naše duše, naše ruce. Nikdo jiný to nedokáže udělat tak jako my!

Jen si přitom nemysleme, že jsme geniální.

Dnešní doba je přece úžasná. Během vteřiny najdeme na internetu tolik inspirace, tolik skvělých lidí, tolik senzačních nápadů! Poučme se. Inspirujme se. Naskočme na tu vlnu a dostaneme se mnohem dál!

I kdybychom sebelíp kopírovali kohokoliv, stejně do toho nakonec vždycky dáme mnohem víc své duše, nálady, srdce, zkušeností… To je to, proč něco tvoříme. Protože nám to dělá radost. Ne proto, abychom si mohli na vizitku napsat: Génius.