Osobně mi to nevadí, vstávám i chodím spát, kdy chci. Ale stejně jsem měl chuť se k té taškařici s přeřizováním hodin nějak vyjádřit. Nakreslím vtip, řekl jsem si, a celý pátek jsem měl na stole položený papír a vedle další práce na něj průběžně zaznamenával nejrůznější poznámky, náměty, postřehy, souvislosti…

Jako úplně první mě napadl ten úvodní s trosečníky. Připadal mi celkem vtipný, jen trochu laciný. Tak jsem ho odsunul a potil se nad tím dál. Změna času. Změna je život. Čas jsou peníze. Taky se říká: zabíjet čas. Pořád nic zajímavého.

Co kdyby se místo času měnila nějaká jiná veličina? Váha? Všichni si přeřídíme váhy o deset kilo dolů. Teplota? Ta jde přece na podzim dolů sama i bez zákonů. A na jaře zase zpátky. Co třeba inteligence? Posune se nám nějakým zákonem IQ? Budeme rázem chytřejší nebo hloupější? A co by asi řekli zaměstnanci nějaké firmy na to, že jim vedení podniku přeřídilo platové ohodnocení?

Nehrajeme si tím věčným přeřizováním hodinek tak trochu na cestování časem? Co kdybychom si přeřídili kalendáře o měsíc zpátky? Prožili bychom znovu volební kampaň a mohli poučeněji volit? A nelíbilo by se nám všem si někdy posunout čas o pěkných pár let zpátky? Ano, často zapomínáme, že všechno nebylo tak idylické, jak si máme tendenci pamatovat.

Pondělí po změně času. Klient na úřadě se po chvilce dohadování s nepříjemnou úřednicí zoufale otočí na čekající lidi a zvolá: “Zdá se, že na tomto úřadě nevraceli čas o hodinu, ale nejméně o 30 let.”

Někteří lidé však po starých pořádcích přece nepochybně prahnou. A tak jsem nešťastníka z úřadu nakonec vyměnil za toho soudruha na konci článku. A s odstupem seznal, že ani ti trosečníci možná nejsou tak úplně marní, a nakreslil jsem si i je.

Odhadování vtipnosti vlastních nápadů je na téhle práci vůbec nejtěžší. V podstatě je to zcela nemožné. Stejně to příště zase budu zkoušet.