Besedy s dětmi mám teď zakázané, tak jsem rád přijal pozvání na jednu besedu virtuální. České děti žijící v různých zemích Evropy mě prý dostaly za odměnu. Vyprávěli a kreslili jsme si spolu tak nadšeně, že jsme se ani nevešli do původně zamýšlené hodiny a půl. A to si pak ještě děti vybarvovaly Bílou paní na hlídání i po skončení přenosu.

Co je to za zvláštní dobu, že i člověk jako já, který k smrti nerad telefonuje, se pomalu stává hvězdou videohovorů a videokonferencí? Akorát mě nebaví, že si vždycky musím v ateliéru uklidit (odhrnout nepořádek mimo záběr).

A to jste ještě neviděli, jak jsem se virtuálně skamarádil z dětmi v Jižní Koreji…