Psa na cestě Pavla Vilikovského jsem dostal a nevím úplně přesně proč. Snad dárce počítal s mou slabostí pro Slovensko a slovenskou kulturu. A tak, přestože tato esejistická novela vyšla už i česky, čtu originál a užívám si svou první knihu ve slovenštině.

V tuhle chvíli je Pes na cestě jedinou knihou na mém nočním stolku. Všechny kousky z minula jsem dočetl a dolistoval včetně povídky Tři pusy Ireny Hejdové v časopise Vlastní cestou. Připomněla mi její zapomenutý film z roku 2008 Děti noci.

Občas ale taky poslouchám knížky na Českém rozhlase. Tak jsem si v poslední době “přečetl” Válečné deníky 1939-1945 Astrid Lindgrenové, Můj úžasný život jubilantky Medy Mládkové nebo Magorův Pravdivý příběh Plastic People. Úžasné! Zejména Jirousova kronika hudebního uskupení, jemuž dělal manažera, je nedocenitelným dokumentem své doby. Podobně jako třeba Český snář (Ludvík Vaculík), Zapomenuté světlo (Jakub Deml) nebo Když klec je pořád na spadnutí (Antonín Přidal, Jan Zábrana). Mimochodem – včera by bylo Magorovi 75!

A proč mám v nadpisu to ticho před bouří? To proto, že ze Světa knihy Plzeň jsem si o víkendu přivezl pořádný balík. A až ho vyložím na noční stolek a vyfotím, nebudete věřit vlastním očím, jaké knížky jsem ochotný kupovat a číst…

Jak vypadají vaše noční stolky? Doporučíte mi něco zajímavého?