Od kreslení desátého dílu večerníčku Bílá paní na hlídání jsem si odskočil do pražského Goethe Institutu, kde jsme s velkou slávou vítali parádní německou verzi Mit der weißen Frau ist kein Tag mehr grau! (Vlastně k tomu mělo dojít už v listopadu, ale to jsem byl ještě v Bratislavě, tak to kvůli mě šoupli až na prosinec.)

Zatímco francouzskou verzi namluvila a nazpívala Chantal Poullain, v němčině se senzačně vyblbnul Christian Rühmkorf, s nímž jsem se taky potkal osobně a podepsal jsem se mu do naší komiksové knížky. Jinak se tam objevil i režisér Petr Friedl, námětář Pavel Brycz a za českou televizi Štěpánka Sunková s Veronikou Součkovou. A spousta dalších lidí, kteří odborně a na úrovni diskutovali, zatímco já jsem si vedle s dětmi dvě hodiny kreslil.

To byla čistá radost! Naučil jsem je kreslit nejenom Bílou paní, ale i kluky, draka a piráta. Kromě toho jsem vyzval Petra Friedla, aby dětem povyprávěl, jak takový večerníček vůbec vzniká, jak dlouho to trvá a kolik lidí na něm pracuje. A do toho jsme si pouštěli večerníčky v češtině i němčině.

Mimochodem – v Goethe Institutu se můžu cítit skoro jako doma, protože tam už pár let na svoje propagační materiály používají obrázek, který jsem pro ně kdysi nakreslil.

Soukromě jsme si pak dali ještě oběd s Tomášem Moravcem z tiskového oddělení GI, který mi vyprávěl, jak to celé vzniklo, a jak se studenti na překladu pěkně vyblbli. Nakonec jsem si šel ještě užít jubilujícího Josefa Ladu v nedalekém Tančícím domě (ten jsem taky nedávno kreslil) a koupil si pár drobností ve výtvarných potřebách. (Na toho Ladu se ještě vrátím, jednou mi to rozhodně nestačí.)

Tak a teď šup zase do kreslení dalších dílů…


_P1200173

_P1200211