Prostě si jen tak doma v obýváku brnkáte na piano. Občas si složíte písničku a napíšete si k ní text. Nebo naopak – zkusíte si na vlastní básničku vymyslet jednoduchou melodii.

Nikdy mě nenapadlo, že by některý z mých hudebních pokusů měl opustit stěny našeho domu. Jenže najednou – ani nevíte jak – stojíte v hudebním studiu a nahráváte. Pak to někomu pustíte, abyste zjistili, jestli to k něčemu je, a on se vám při tom rozpláče dojetím. Tak rozdáte pár CD mezi své známé a oni vám hlásí, že to musí poslouchat pořád dokola, a že tři písničky jsou žalostně málo.

Chtě nechtě si musíte připustit, že radost můžete rozdávat nejenom kreslením a psaním, ale třeba i vlastní muzikou. Byť si na rozdíl od toho kreslení a psaní nejste vůbec jistí, jestli to má smysl, jestli se to fakt může někomu líbit, jestli si s tím neuříznete ostudu… Možná uříznete, ale co už. Do jedné z písniček (ta na CD není) jsem napsal: “Není to pro mě snadné jít na trh s holou kůží.” To si pište, že je to sakra těžké. A že se mi teď pěkně potí dlaně.

Jednu písničku jsem si dovolil nazpívat sám. Ne, nejsem zpěvák. Spíš ten příběh vyprávím, než zpívám. Přesně tak, jak to cítím. Nakonec jsem se rozhodl právě tuhle písničku zveřejnit pro všechny. Jako první ji slyšeli čtenáři mých e-mailových novinek. Teď už si ji může poslechnout každý. Jmenuje se to O čem si povídají ptáci.

CD jsem nazval podle jedné z písniček Slunce si modrou pluje lodí a můžete jej ode mě dostat za 120 korun. Možná se mi aspoň částečně vrátí nějaké peníze za to studio. A kdo ví – třeba mě to motivuje k nahrání dalších písniček. O CD si pište sem.

Nakonec tady nesmí chybět poděkování všem hodným lidem, bez kterých by tyhle tři písničky nikdy neopustily náš obývák: Katce Juríkové, Jirkovi Muchovi, Standovi Juríkovi s rodinou, Martinu Novému s rodinou, Aničce Juríkové a Bohouši Kuncovi, Jarce a Frantíkovi Mencákovým, Elišce Kovandové a Jardovi Novému.