Zase sedím v kavárně a kreslím si. Zaobírám se právě ilustrováním pohádek do připravované knížky. Z práce mě vyruší paní, která se nade mnou znenadání skloní.
“Prosím vás, pohlídal byste mi ty tašky?” ukáže na protější stolek, pod nímž se válí igelitky z Lidlu. “Já budu za chvíli zpátky.”
“Jasně, beze všeho,” kejvnu, aniž bych se nad tím byť jen minimálně zamyslel. Vrátím se očima k tabletu a pohádce.
Jenže pak znervózním.
Proboha, co si ta ženská o mně myslí? Proč si jako strážce svýho pokladu vybrala zrovna mě? A co si jako představuje, že udělám, když přijde zloděj? Rozeberu jeho akci elektronickou tužkou? Nebo ho začnu neohroženě portrétovat?
