Hlavní hvězdou mého pracovního víkendu v Bruselu jsem letos překvapivě nebyl já, ale místní velikán René Magritte. Celou dobu jsem bydlel v pokoji v jeho stylu – mezi obláčky z jeho obrazů, zrcadly, buřinkami, jablky a ptáky… A naši hostitelé Markéta a Tim byli naprosto skvělí! Tentokrát jsem tedy nemohl minout ani muzeum, které je slavnému surrealistovi věnované. 

Surreálný zážitek mám i z Atomia, které jsem vloni nestihl, a tak jsem do něj zamířil hned druhý den. Přicházíme pomalu od tramvaje a dohadujeme se, jestli budeme stát tu strašnou frontu na lístky nebo ne, když v tom se z davu ozve: “Co děláte v Bruselu?!” Moje vlastní maminka… Takhle malá je Evropa!

No, aspoň jsme tu frontu nemuseli stát. A v Atomiu si prošli i expozici věnovanou komu jinému než Magrittovi.

Kromě mojí besedy s dětmi na české ambasádě jsme těch pár dní v Bruselu pojali tentokrát vcelku odpočinkově – procházkami v parcích i v historickém centru, dobrým jídlem (třeba opulentní večeří v libanonském stylu), kavárnami či nezbytnými nákupy v místních knihkupectvích.

Čůrajícího chlapečka jsme viděli vloni, tak jsme se letos byli mrknout na čůrající holčičku.

Jestli si mě Dáša pozve do České školy bez hranic i potřetí, budu moc zvědavý, čím mě Brusel zase překvapí.