Moje žena se nudí, a tak mi udělala malý e-shop. Vy si díky tomu můžete pořídit milé dárky k Vánocům. Třeba: (Pokračování textu…)

Pořád mám pocit, že toho moc nedělám, moc nestíhám, že za mnou nejsou vidět žádné výsledky… A tak se vždycky ohlédnu za uplynulým rokem, abych se aspoň trochu ujistil, že to s tou mojí prací zas až tak zlé nebylo. (Pokračování textu…)

Zatímco v jiných zábavních společnostech v herním průmyslu ve velkém propouštějí ilustrátory a nahrazují je generátory obrázků založených na umělé inteligenci, v D&D se chtějí přísně držet pouze nefalšované lidské fantazie. Poté, co se pozorným fanouškům nezdál obrázek obra se sekerou, vydala společnost D&D Beyond vlastněná společností Hasbro prohlášení, ve kterém vyzývá všechny své ilustrátory, aby se vyvarovali používání umělé inteligence. Naopak u Mattela, hračkářského konkurenta Hasbra, použili AI k vygenerování nových designů autíček Hot Wheels, byť není známo, zda šlo o ojedinělý experiment nebo už zavedenou praxi. (Pokračování textu…)

Podle nekrologu zemřel americký komiksář Ian McGinty přirozenou smrtí. Jenže mu bylo teprve 38 let. A na Twitteru se pod hashtagem #ComicsBrokeMe brzy začaly hromadit příspěvky od přátel a známých o umělcově životním stylu. Byl frustrovaný, přepracovaný, nedoceněný. Komiksový průmysl jeho talent prostě zneužil a vyplivl. A když všechny tyhle hypotézy potvrdila i McGintyho matka, stal se veřejný prostor plným výzev, aby se velcí zadavatelé začali chovat k umělcům slušně a s respektem. “Prosím, dělejte vše, co můžete, abyste pomohli ostatním lidem v tomto odvětví,” napsala. Že je kreativní průmysl pro umělce zničující, jsem tu psal už mnohokrát. A když si k tomu připočtete ještě tlak v podobě AI, je už situace mnoha slušných a talentovaných lidí opravdu kritická. (Pokračování textu…)

Tohle je pozoruhodný příběh. Když přišel šéfkuchař de Witte z utrechtské restaurace Feu do Van Goghova muzea v Amsterdamu, zastavil se u mistrova obrazu Zátiší s červeným zelím a cibulí a něco se mu na něm nezdálo. Jako profesionál v oboru gastronomie si totiž uvědomil, že na obraze není namalovaná cibule, ale dvě hlavy česneku. Brzy na to napsal do muzea dopis a tam jeho zprávu vzali se vší vážností. Jak by ne! Nadšený fanoušek Van Goghova díla a amatérský malíř v dopise srovnával, jak slavný umělec na jiném obraze Zátiší s talířem cibule namaloval cibuli, a dokládal tím, že na tomto obraze musí jít o česnek. A kunsthistorikům nezbylo nic jiného, než dát de Wittemu za pravdu, že ingredience na obraze byly od začátku špatně pojmenovány. Takže došlo k přejmenování a nizozemský kuchař se svým postřehem zapsal do historie moderního umění. Na oslavu svého objevu vymyslel de Witte nový pokrm inspirovaný obrazem. Hosté jeho restaurace v Utrechtu jsou z něj prý nadšení.
(Pokračování textu…)

Banální téma, že? Ale já nechci psát o tom, že ilustrátoři kreslí obrázky do knížek a časopisů, že se svou prací podílí na vzniku reklam a animovaných filmů, počítačových her nebo že pomáhají v oblasti designu. Chci psát o tom, že naše užitečnost má hodně zajímavých přesahů. (Pokračování textu…)