Když jsem pověsil na sociální sítě dvě momentky z kreslení téhle krásné nahé modelky, vzbudilo to nemalé pozdvižení. Zejména, když jsem napsal, jak budou všichni zírat, až prozradím, kdo to je. Je to tady, přátelé! Nevím, jak vypadá ta vaše, ale tohle – věřte tomu nebo ne – je moje účetní. (Pokračování textu…)

Tentokrát mě v mém ateliéru navštívila veřejně známá osobnost. Opravdová celebrita. Takže raději neprozradím ani křestní jméno. Pravda je taková, že s paní A. jsme se na kreslení domlouvali už skoro před rokem, takže když teď přijela, měl jsem takovou radost, že jsem to úplně zapomněl fotodokumentovat. Tak snad někdy příště… (Pokračování textu…)

Tohle je Martina – taková ta milá paní ze studijního oddělení. Museli jsme se rychle pustit do kreslení, než na univerzitě začne nový akademický rok a Martina bude mít zase plné ruce práce. (Pokračování textu…)

Tu a tam přijede za mnou do ateliéru nějaká hezká žena a nechá se kreslit nahá. Mohlo by to být i častěji, ale já nemám zájem o modelky, které by mi tu profesionálně zapózovaly a jely zase domů. Oslovuju radši svoje kamarádky, obyčejný holky a ženy, které by pózování před kreslířem, natož pak úplně nahé, v životě nenapadlo. Naštěstí to občas napadne mě, a tak se nesměle zeptám. Naposledy téhle krásné učitelky. (Pokračování textu…)

Jako každá statečná modelka, i Monča si může zvolit ze sedmi nakreslených originálů svých aktů jeden, který jí s radostí věnuji na památku. Jenže… (Pokračování textu…)

Zdál se mi živý sen o tom, jak za mnou přijela jedna krásná Pražanda, svlékla se a rozvalovala se mi na pohovce v ateliéru. Tak jsem v tom snu vzal skicák a kreslil jsem jako o život, než zase zmizí. Ráno se probudím a říkám si: “To byl ale hezkej sen.” Pro jistotu jsem ale přece jenom šel hledat ten skicák. Co kdyby náhodou… A co byste řekli? Byla tam!