Nedávno mi napsala paní Jitka z jižních Čech. Pečlivě prostudovala můj seriál Jak se stát profesionálním ilustrátorem a rozhodla se, že už s tím svým snem konečně něco udělá. Zaplatila mi, odpověděla na moje zvídavé doplňující otázky, poslala odkaz na galerii svých obrázků a já se pustil do práce. Do týdne ode mě dostala čtyřstránkovou analýzu, co dělá dobře, v čem by se měla zlepšit a co by pro to měla konkrétně dělat, co sledovat, na co se zaměřit. K tomu jsem přihodil pár triků i s ukázkami. A ještě mě nad její prací napadlo, jak by mohla skvěle využít svých “konkurenčních” výhod v hledání a plánovaní zajímavých projektů.

Její odpověď mě potěšila: (Pokračování textu…)

Je jaro roku 2007. Jeden obyčejný tatínek se ve svém bytě v moravském městečku právě potýká s elektronickou chůvičkou. Znepokojivý výjev, který v ní omylem zahlédne, odstartuje tak zvanou Kuřimskou kauzu – šílený příběh, který nevěřícně sleduje celá země, aniž by mu kdokoliv dokázal porozumět. Figuruje v něm plejáda nepochopitelných postav a zápletek, utrpení nevinných dětí, několikanásobná proměna dospělé ženy v dítě, náboženská sekta a neskutečná manipulace. Jakkoliv policie celý případ důkladně zmapuje a soudy vynesou rozsudky, stejně to nikdy do celého případu nevnese ani paprsek světla. Záhady a spekulace o skutečných vinících a jejich důvodech zůstávají. Zapomeňme. (Pokračování textu…)