Už jste mohli Bílou paní na hlídání sledovat v češtině, francouzštině, němčině a angličtině. A já si neskromně myslím, že není moc dalších českých seriálů, které by se něčím takovým mohly pochlubit. Od letošního podzimu se postavičky ze stále populárního seriálu rozmluvily i ukrajinsky. Ukrajinské děti, které si u nás obtížně zvykají na nové prostředí a jazyk, se díky seriálu můžou pomalu zlepšovat v češtině. Na večerníček se totiž můžou dívat v ukrajinštině i češtině a s ukrajinskými i českými titulky. Mám z toho obrovskou radost!

Broňa je nejspíš nejznámější učitel angličtiny v Česku. A rozhodně nejnadšenější. Před lety jsem objevil na YouTube nějakou jeho přednášku o tom, jak učí, a nestačím se divit, co za tu dobu stihl všechno udělat pro všechny, kdo bojují s angličtinou.

Jednou z mnoha takových věcí je tahle novinka – 5 praktických krabiček, 500 karet a více než 100 superzábavných her, které se s tím dají hrát. Celé se to neskromně jmenuje Rozmluvíme Česko, protože – jak sám Broňa říká – jediný způsob, jak se zlepšit v mluvení anglicky, je… Ano! Mluvit anglicky! (Pokračování textu…)

Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím. (Pokračování textu…)

Po němčině a francouzštině se náš večerníček dočkal další jazykové verze. Skvělá Tonya Graves rozmluvila Bílou paní na hlídání anglicky. Na webu Déčka je k vidění prvních sedm dílů ve všech možných jazykových variantách – anglicky bez titulků, s anglickými nebo českými titulky a česky s anglickými titulky. A k tomu dvě desítky webových her na procvičování slovíček. Přesně tohle jste pro svoje děti potřebovali! (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Jeho obrázky zná v Česku úplně každý. Jenže o Josefu Ladovi toho ví většina lidí překvapivě málo. A i to, co ví, ví většinou úplně špatně. Ostatně – přesvědčte se sami. (Pokračování textu…)